Survival 2009 - Sudetský zátah

Datum: 27.09.2009
Autor: Mapař

Po závodě v Kácově se dozvídám, že auta do Znojma jsou kompletně obsazená. To by mi umožnilo jet do Znojma z Prahy zřejmě až v neděli. Laďka pohotově vytasí nabídku na zítřejší orientační závod. Jezdí se ve dvojicích a Šimon nemá parťáka. Orientační závod jsem nikdy nejel a Šimona jsem nikdy neviděl, ale co může být horšího, než strávit překrásnou neděli v Praze.

V neděli si ráno přispím do 4 hodin, přijedu včera ověřenou zkratkou na stanici I. P. Pavlova a v 5:30 nakládám na Budějovické kolo do auta. Jsou zde Laďka, Jirka, Petr i Šimon. Odjezd je tak časný proto, že start je v 9 hodin na Pasece v Jestřebích horách nedaleko Trutnova.

ttp://www.mapy.cz/#x=136750080@y=137627904@z=12@mm=TP.

Oproti normálním závodům to nebude jenom o rychlosti. To je jasné od začátku. Určitou roli může sehrát i náhoda. Po včerejším padesátikilometrovém sprintu se alespoň nepředřu. Podstatou závodu je orientační jízda dle mapy a sbírání značek na kontrolních bodech. Většinou někde ukrytých. Do toho je vložen orientační běh. Abychom se nenudili, bude ještě jízda na nafukovacím člunu, lanové překážky, slaňování a lezení (na pískovci budu mít premiéru). Téměř vždy se vyplatí nalézt všechny kontroly, protože časová penalizace za každou vynechávku je opravdu mastná.

Se Šimonem startuji až někde vzadu. Hned za Laďkou. Protože v tomhle žádnou rutinu nemám, okukuji situaci na startu. Dostáváme slepou mapu k vyplnění a list k opisu nápověd. Když si to tak zpětně přehrávám, uspěchat opis, nebo umístit na slepé mapě tečku o milimetr vedle by nebylo dobré. Jedna tečka byla umístěna bokem už na originálu a výsledek se dostavil.

Po opisech mapy a nápovědy konečně odjíždíme. Proslýchá se, že někdo odnesl první kontrolu. Tak právě k té teď míříme. Při kličkování lesními cestami by to opravdu chtělo mít mapu na řídítkách. Pouzdro není, takže každou chvíli stojíme. Jedinou obranou je zapamatovat si co nejdelší úsek a mít mapu alespoň po ruce. První špatná odbočení naštěstí zjistíme po několika metrech a během chvíle stojíme na souřadnicích kontroly číslo 1. První problém: Souřadnice jsou v pořádku, ale kontrolu nevidím. Naštěstí ji vidí Šimon. Kontrola je šikovně ukrytá za stromem asi 5 metrů od nás.

Převezmu mapu. Jedu rychleji, takže mohu na odbočkách využít čas, než mě Šimon dožene. Navnadění první kontrolou směřujeme ke druhé. Je zde terén rozježděný traktorem. Pokud někdo bude zdejší cesty znát, má velkou výhodu. Poznávám místo druhé tečky. Vše sedí k mapě: Zatáčka, vrstevnice, potok. Je problém s nápovědou „modrá, potok“. Nedaleko odtud prochází modrá značka. Pročesáváme les kolem zatáčky, kolem potoka a kolem modré značky. Je dost frustrující, když jedna po druhé přijíždějí další dvojice a zapojují se do hledání. Nalezení kontroly je pak na hranici regulí – leda by se vám povedlo ve vší tichosti cvaknout značku a zmizet. To je ve dvojici trošku problém.

Nakonec se dav hledačů zaměří víc na nápovědu, než na mapu. Je potřeba přejet na modrou a sjet níž, kde ta tečka rozhodně není. Ukazuje se, že zde modrá skutečně kříží potok. Kontrola je ukrytá mezi smrčky. To bylo docela dost minut a další kiks přijde vzápětí.

Zpočátku si orientaci zjednodušíme tím, že sledujeme ostatní soutěžící. Je koho sledovat, protože na té dvojice se jich zaseklo dost. S tímhle bohužel dlouho nevystačíme. Šimon má půjčené kolo. Není zvyklý na nášlapy, takže tím je dána rychlost sjezdu. Ve chvíli, kdy přijedeme dolů na asfalt, nemáme už nikoho na dohled. Z nějakého důvodu odbočíme doleva a měli jsme jet vpravo. Tohle zjišťuji asi po půldruhém kilometru. Jsme uprostřed vesnice. Nic takového být nemělo. Ptám se místních (trochu citlivějšími slovy) ve které díře vlastně jsme.

Radvanice obratem nalézám na mapě. Pro takové příležitosti bych měl studovat nějaké východní meditace. Stát se mi to na normálním MTB maratonu, tak vybouchnu jak granát. Naštěstí je to rovinka po asfaltu. Za pár minut opět mineme rozcestí a míříme na jihovýchod ke třetí kontrole a lodičkám. Tentokrát je na mapě chybka ve značení červené značky. Měli jsme odbočit před prvním louží vedle cesty, odbočujeme až za ní. Pak přejíždíme po hrázi. Později se dozvídám, jak se ta první hráz stala osudná Laďce. Hledala zde třetí kontrolu a nebyla s to ji najít. Nicméně tečka je až u rybníku ležícího dál od cesty. Na první hrázi ani nezpomaluji, natož abych tu něco hledal.

U druhého rybníku se na chvíli rozdělíme. „Na hrázi“ by mohlo označovat fakt, že kontrola je prostě v houští na hrázi. Ale také by to mohl být název hospody a kontrola by byla poblíž ní. Nedaleko hráze skutečně nějaké stavení je. Jeho okolí pročesává Šimon a já beru samotnou hráz včetně výpusti. Zanedlouho cvakám trojku a jedeme hledat lodě.

O půl kilometru dál je další rybník, ale opět trochu zašitý. Nejprve se dostáváme do chatové osady, kde nás místní navigují dolů na cestu. Po snesení kol čtyřicetistupňovým svahem se ocitáme na pěšině a přes visutou lávku přenášíme kola. Opět rozcestí levá – pravá. Jsme uprostřed křoví a není jasné, jak daleko jsme zatím ujeli podél potůčku. Také je otázkou přesné umístění lodí. Levá.

Během chvilky vidíme vodu a na ní – nic. Pohled na mapu ukazuje rybník přibližně srpkovitého tvaru. Jsme na jednom z konců a les zakrývá výhled. Dost doufám, že je to správný rybník a jenom špatný konec. Opět míjíme odbočku a míříme na druhou stranu. Hurá! Jsou zde! Čeká nás nejjednodušší disciplína. Člověk, který měl nafukovací lodě na starosti, to trochu komplikoval upouštěním vzduchu. Tentokrát zdržel spíš sebe. Nafouknutá byla rychleji, než vyfouknutá. Vezu se jako háček a Šimon obě bójky včetně té zlikvidované rybáři rychle najde. Ke konci plavby přebírá Šimon pádlování a mohu si tak nastudovat únikovou cestu na asfalt. Je nakresleno víc flákanců na malé ploše, ale při průjezdu chatovou osadou stačí otevřít ústa. Pak odjíždíme cestou, kterou se tam jezdí auty.

Nyní přes kopec. PřeCHOD hřebenu byla docela fuška. Zvlášť, když se snažím urychlit přechod tím, že táhnu obě kola. Pro Šimona je na zapůjčeném kole krom nášlapů a příliš tvrdých bot likvidační i geometrie. Potřebuje vyšší posed. Ve sjezdu se ale snaží. Kdysi jsem se s novými SPD vysekal asi po 100 metrech jízdy, když jsem na rovné silnici zastavil. Pro pátou kontrolu jsou nápovědou „Hrábě“. Na okraji Petrovic vidím něco, co rozhodně není ruční nářadí. Zde se zúročí léta studia na zemědělce. Během pár sekund nalézám a cvakám čtyřku.

Cesta pokračuje po žluté. Ani léta na zemědělce mě příliš neuchlácholí při průjezdu ohradou, kde na nás z 15-ti metrů civí nepřivázaných sedm metráků živé váhy. Rozdíl v rychlosti se začíná zvětšovat. V horní části louky si nejenže v klidu prostuduji mapu, ale ještě nějakou dobu počkám. Na horizontu se něco hýbe. Ale místo Šimona vidím silného jedince v dresu s hvězdami a pruhy a vybaveného velkým fotoaparátem. Pokud jsem to správně pochopil, šéf závodu Petr Vojáček si zároveň dělá šéfa fotodokumentace. Jsem zde v ideální pozici na foto ze závodu, protože místo zbytečného pohybu jen lelkuji na jednom místě. U pětky se nás usměje trocha štěstí. Od kontroly zahrabané daleko v průseku právě odchází jeden ze soupeřů.

Nakonec se se Šimonem vydáváme k šestce, coby dalšímu z počínající řady kiksů. Kontrola má být nedaleko Markouškovic pod kopcem na okraji lesa. Nápovědou je kámen. Přímo u cesty nic nevidím. V roští okolo cesty také nic. Zviklaný vzpomínkou na dvojku (modrá, potok) mě napadá, že pokud na povrch vystupují nějaké kameny, bývá to zpravidla na vrcholu kopce. Zanadávám na umístění tečky a hledám, kudy se probít houštím nahoru. Když se po několika minutách vracím z vrcholu označkovaný leda na kůži, hlásí Šimon, že ostatní nalézají kontrolu skutečně někde na místě tečky. Zkouším u vjezdu do lesa hledat znova a po několika sekundách na mě provokativně čumí šestka.

Pokračování je až podezřele snadné. Profrčíme Markouškoviceni a u posedu beru sedmičku. Trochu mě zaskočilo, že na kartě je před sedmičkou zkratka OB. Je škoda minout občerstvovačku, protože Šimonovi dochází pití. Ale vystoupali jsme kopec a už se nevracíme. Pokračujeme k lanovým překážkám a lezení. Asi po půl kilometru mě praští vzpomínka vysvětlující OB a vzápětí si osvěžím slovník sprostých slov. Šimon říká, že časová penalizace za orientační běh je půl hodiny. Trochu ve mně hlodá podezření, ale jedeme k lezení. Kvůli půlhodině se nevyplatí vracet. V depu využiji čekání a zvednu telefon. Dozvídám se, že v orientačním běhu je skutečně půlhodinová penalizace, ale za každou z deseti nenalezených kontrol.

Lanové překážky šly jakž takž zdolat. Jediný větší oříšek byl lanový kříž. Při slaňování se hrálo na bezpečnou tloušťku lana, takže bylo třeba vyvinout jisté úsilí, aby to vůbec jelo. Šimon naštěstí leze dobře. Dal dvě nejtěžší a nejlépe hodnocené cesty. Každá s odečtem dvaceti minut ze závodu. Vzhledem k tomu, že úspěšné vylezení se boduje a na pískovci jsem poprvé, uberu plyn. Dávám jednu desetiminutovou a jednu třináctiminutovou. Ze spáry (což je další věc, kterou lezu poprvé) jsem i tak ošmirglovaný dost.

Pohled na vrstevnice je nemilosrdný. K orientačnímu běhu sjedeme kopec jako prase, abychom ho po běhu zase vystoupali. Tady nic nevymyslím. Projíždíme zpět kolem sedmičky a potkáváme Jirku s Petrem. Ti také minuli „občerstvovačku“. Odbočuji k autobusové zastávce na konci vesnice. V dobré víře, že zkrátím cestu a uberu kousek stoupání, sjíždím po poli. Šimonovi to jako úleva nepřipadá. U zastávky se rozhlédnu. Běh nikde, Šimon nikde. Zkusím se vrátit k odbočce na polňačku. Nic. Ještě jednou k zastávce, protože jsem hledal běh také v jejím nejbližším okolí. Na zastávce nikdo. Čísla na sebe nemáme. Ještě jednou kouknu do mapy. Kupodivu nalézám tečku s během, ale na jiném místě. Příště budu muset mít silnější tužku, protože obyčejná propiska udělá zákres téměř neviditelný. Teď je tahle tečka jediná možnost. Buď bude Šimon tam, nebo ... Nevím, jaká je časová penalizace za 50% lidské ztráty. Doufám, že tak do deseti minut.

Orientační běh šel jako na drátkách. Krom dvou kontrol „konec průseku“ a „jáma“. Průsek měl dost těžko definovatelný konec ztracený v hromadě smrčků a jáma neměla poblíž nic k orientaci. Na OB došlo i na občerstvení, protože zde měli pití.

Padáme pryč. Ještě dvě kontroly a můžeme v klidu a míru umřít v cíli. Dokud jsme na silnici, Šimon ještě docela jede. Jakmile odbočím do terénu k osmičce, je už rozdíl rychlostí asi dvojnásobný. Tady možná bylo chybou neříct Šimonovi, aby na křižovatce prostě počkal a odpočal si. Budu se tudy vracet. Teoreticky by mohl mezitím vzít devítku, ale v praxi by se bez mapy asi neobešel.

Na kopci Hůra beru osmičku. Ve směru k devítce se rozdělíme. Šimon počká na rozcestí červených značek Pod Pasekou a já dojedu pro značku. Tahle byla jedna z nejsnáze dohledatelných. Po setkání si Šimon připisuje dost podstatné body za určení cílového místa. Sám bych jel někam do pryč, protože k cíli prostě nemám v mapě značku. Nedaleko cíle potkávám Laďku. Hledá kontrolu jedna. Ne, že bych Laďce nepřál. Ale když po zvoraném MTB maratonu budete mít na talíři, že cedule na rozcestí dlouhé a krátké trasy byla velká jak kráva a že jste hrozně nepozorní ...

Dáváme si baštu v cíli. Je trochu nával u jediné funkční sprchy. U té nefunkční je volno. Na ovládání ulomené baterie použiji hřebík a jsem vysprchovaný bez čekání. Čas běží. Navzdory tomu, že jsme startovali až někde na chvostu a máme na kontě hromadu kiksů, nejsme poslední. Na ty poslední si musíme ještě počkat. Slovo „musíme“ není zvoleno náhodně. Posledními jsou naši spolupasažéři Jirka a Petr. Slunce zapadlo a obloha je poseta hvězdami. Při telefonickém dotazu Jirka odpovídá, že hledají desítku. Hoši by se dost pochlapili, kdyby desátou z devíti kontrol opravdu našli. Nedovedu si moc představit hledání desítky, protože na kartě není pro desátou značku místo. Ve skutečnosti šlo jen o přebrept. Jak už oba byli z nočního hledání devítky přetažení, tak Jirka místo devítky řekl desítku.

Na zpáteční cestě uvažuje Laďka o nějakém lezeckém programu na zítřejší pondělí. Bude státní svátek. Navrhuji sraz ve 4 ráno na hlavním nádraží. Bůhví proč se to neujalo. Sraz bude až v 11 hodin a přijdu na něj sám. Strávím pak příjemné slunečné odpoledne nad skalami s výhledem na Berounku.

Kompletní výsledky závodu jsou zde:

Domácí stránky tohoto závodu naleznete na adrese http://survival.ssar.cz/.