Jizerky na běžkách

Datum: 06.02.2010
Autor: Mapař

Protože zůstávám v Praze do neděle kvůli lezení ledů, nutně nějak potřebuji vyplnit sobotu. Naštěstí Laďka zmínila i sobotní program, kterým je výlet na běžky. To by mě samo o sobě tak nechytlo. Laďka je na běžkách dost dobrá a je mi od začátku jasné, že za ní povalím s vyplazeným jazykem. Ale vzhledem k úplně volné sobotě se taková nabídka nedá odmítnout. Večer před odjezdem se dozvídám i to, kam se na ty běžky jede: Název „Hrabětice“ na první pohled moc neřekne. Vyhledávání na mapách prozradí 3 takové obce a jedna z nich je v Jizerských horách.

Skoro to vypadá, že v Jizerkách jezdí na stále nová místa, protože ani dnes si satelitní navigace neodpočala. Po nazutí lyží chvíli řešíme způsob případného rozdělení a setkání na Smědavě, jenže si pletu Smědavu s Jizerkou. Jizerka je dlouhá jak indický film a ten konkrétní způsob udání místa by setkání moc nepodpořil. Moje pitomost, ale budiž.

Vydáváme se na cestu společně. Laďka je sice rychlá, ale do kopce to ještě jakž takž urvu. Čím prudší stoupání, tím lepší. První kilometry v tomto dostávám přihrávku, protože od Hrabětic do centrální části Jizerek to ještě nějaký ten výškový metr je. Míříme po běžkařské magistrále kolem přehradní nádrže, přes hráz, Hřebínek a Čihadla ke Knajpě. Na posledních kilometrech se jednak srovnal terén, jednak se Laďka rozjela. Než jsem se dostal ke Knajpě, byla už ve frontě téměř na řadě. Je hezké, že mi koupila čaj.

Další plán: Laďka si (pravděpodobně na dobře namazaných běžkách) chce užít ještě cestu do Smědavy a zpět. Vidím to jako dost dalších kilometrů s vyplazeným jazykem. I kdybych na běžkách uměl lépe, první mírné klesání by jasně ukázalo rozdíl ve výbavě: Zatímco jí to prostě pojede samo, já budu trčet na místě. Ale je zde jedna hora. Hora, do jejíž sněhové vrstvy jsem před týdnem marně bušil cca 4 hodiny, zatímco zbytek skupiny si na ni v pohodě došel od Knajpy. Ano je to Jizera. Nejraději bych navázal na své minulé dílo a znásilnil ji zezadu východní přístupovou cestou. Ale na to není čas. Budu ji muset ojet normálně. Rozcházíme se. Laďka na Smědavu a já na Jizeru. Na návrat ke Knajpě mám hodinu.

Po zážitku z minulého týdne mě vyloženě překvapilo, jak snadno se dá vyjít na Jizeru prošlápnutým průsekem. Stopy od běžek z minulého týdne už byly překryté stopami od sněžnic. Sem se pravděpodobně chodí ve sněžnicích poměrně často. Na běžkách se dostávám až téměř nahoru. Prudší místo prostě přejdu po ušlapaném sněhu. Vyběhnu na skálu a jsem zde. Tuto zimu mi zbývá ještě 11 kusů. A možná ta východní přístupová cesta, abych si konečně zchladil žáhu.

Laďce se podařilo tu hodinu téměř dodržet. Ještě, že jsem nejel. Zpáteční cesta k autu bude vydatná sama o sobě. Převažuje jízda z mírného kopce, kde jsem bez šance srovnat tempo.

Konečně se dostáváme k autu. Podle toho, jak se o mou pohodu najednou začala zajímat Laďka, jsem asi opravdu nevypadal dobře. Jaké jsou výsledky tohoto výletu v číslech? Dle výpočtu 40,8 km za 4,1 hodiny. U mě je to o nějakých 6 – 7 km méně a o Jizeru více. Dnes se dozvídám detaily k zítřejšímu lezení ledů: Budíček ve 3:45 a podobně ... Už se začínám těšit, až si v práci odpočinu u programování s kafíčkem vedle klávesnice. A o tom ty víkendy jsou.