víkend na Kamoru

Datum: 20.03.2010
Autor: Mapař

Celé to začíná koncem ledna, kdy přijde tato pozvánka:

Hou a je to tady ---->>> KAMORRRR !!!!!
Díky dlouhým Norbertovým prstům a konexím se nám podařilo po dlouhém vyjednávání objednat legendární chatu Kamor, kde mnoho mladých mužů přišlo o panictví.
Termín 18.3 – 21.3.2010 čtvrtek – neděle
Cena noc ...cca 170 Kč (musím se dohoukat s Norbisem, kolik za to letos budou chtít)
Pro neznalé – Kamor je klasická komoušská rekreační chata umístěná těsně nad Pecí. Je umístěna mimo civilizaci což znamená cca 1 km do kopce po pěšině z Pece. Daná poloha jí zachránila od trapných zkulturňovacích rekonstrukcí. Takže je to skutečné retro ! .... tzn. společné pokoje po x lidech, sociálky ala Istanbul, žádný stálý správce, žádné omezení.)
Program ... žádný není, vytváří se sám, dle aktuální nálady a kreace návštěvníků.

Ještě týden před návštěvou Kamoru to vypadá, že budu mít jiný program. Ale nakonec vychází tento. Pochopitelně nejde o nějakou honbu za retrem či za ztrátou něčeho. Mohla by to být docela příjemná víkendová akce v dobré společnosti spojená s trochou běžkování.

Ale předpověď počasí varuje: Celou republiku má začít okupovat jaro. Ve středních Čechách sníh není. Teprve, když se z nížin zvedáme ke Krkonošům, začínají se sem tam objevovat bílé fleky. Za tmy vyrážíme z Pece na Kamor. Tentokrát už slušnou vrstvou sněhu a cesta je naštěstí krátká. Kilometr to rozhodně není.

Teprve na místě se ukazuje, nakolik je ta akce hromadná. Pokoje na chatě budou víceméně plné. Máme zde guláš a dršťkovou, kterou sem nějak dostal Norbert ve velkých hrncích ze Rtyně. Ranní odchod bude po menších skupinkách dle zájmů. Laďky, Petry a mě se týká odchod v 9 hodin na běžky. To bude ještě zajímavé, protože dole v půjčovně lyží jsem viděl otevírací dobu od 8:45.

Ráno vstanu, vyžahnu a obratem doplním vodu do lahví, zbaštím jedny Disco sušenky a zuby si čistím během cesty k půjčovně. První částečný úspěch: Na dohled té první půjčovny je ještě jiná s otevírací dobou od 8:30. Jenže čekám do 8:30 a nikdo tu není. Zato tu první půjčovnu s „pozdější otevírací dobou“ právě někdo otevírá. Vývěsky míní, život mění. Vzápětí odcházím s běžkami a prakticky na pohodu. Ani jsem netušil na jakou pohodu. Skutečný odchod z chaty bude až někdy po 9:20.

Cesta bude dost málo přímočará. Jakou byste také čekali cestu, pokud si Laďka chce zaskotačit na běžkách, že ano? Prvním dílčím cílem od Pece bude běžkařský okruh kolem Černé hory. Asi 5 kiláků na jih. Několikrát se Laďka rozhoduje kterou cestu vzít, mnohokrát křižujeme sjezdovky. Zná to tady dobře a absolutně nemá smysl se za chodu pokoušet něco hledat v mapě.

Obvykle sestava vypadá tak, že vepředu je Laďka, někde ještě relativně poblíž funím já a průvod uzavírá Petra. Později si bude možné všimnout, že sjíždění kopců na běžkách má zmáknuté o něco lépe než já. Také ji na skluznici vydržela trocha lepivého vosku, takže jako jediná může stoupat normální chůzí – s jedním nepříjemným efektem, o kterém se zmíním později. Naproti tomu já při jednom stoupání využiji ten mazácký trik, že sundám běžky. Zatímco těsně přede mnou supí do kopce, já je pohodlně stíhám bezmála vycházkovým krokem s běžkami v ruce. Ale prudké stoupání bohužel netrvá dlouho. Za chvíli už běžky musím nasadit a je po legraci.

Tentokrát je to jiné. Půjčené běžky jsou sice se šupinami, ale na rozdíl od těch mých se v nich dá jakž takž bruslit. Není to žádný zázrak. I tentokrát zůstávám relativně daleko za Laďkou. Ale přece jen ne tak daleko, jako dříve. Asi to bude stačit na to, aby mě Petra měla za kecala. Dřív jsem ji řekl, že tento styl běžkování opravdu, ale opravdu nemusím.

Máme přes údolí výhled na Sněžku. Určitě to působí tím dojmem, že dnes se k ní nemáme kudy přiblížit. Později s překvapením zjišťuji, že máme a že típneme celou cestu jen 2,5 km od Luční boudy. Ale to bych předbíhal. Z Černé hory jedem „někam“. Nestarám se kam. Starám se hlavně o to, abych neztratil stopu. Ve skutečnosti směr vede k Liščí hoře. V jakési lyžařské boudě pod ní si krom obvyklé pitné zastávky zajdeme dovnitř na čaj a jídlo. To je dobře. Odhadoval bych, že za dnešek do sebe dostanu ke čtyřem litrům, ale ve flaškách mám jen 1,7. Asi litr ráno, něco čaje a něco večer.

Laďka zde potkává Jarku, tak je krom oběda i jinak příležitost trochu vydechnout. Petra prozrazuje čerstvé puchýře na patě. Stačí si vzpomenout, že zatímco všichni ostatní bruslili, Petra se nás poctivě snažila dohnat klasikou. O co lépe měla na tohle namazáno, o to víc dostávaly paty zabrat. Sám jsem něco takového zažil jen jednou a druhý den byla docela úleva běžkovat už se strženými puchýři.

Nicméně s další cestou příliš neotálíme. Vystoupání nahoru ještě celkem šlo. Více si vzpomínám na cestu přes Liščí hřeben. Představte si běžkařskou D1: Provoz, jak prase, ale je to úzké a samý výmol.

Konečně na Výrovce. Zde se můžeme schovat dovnitř, ale mimo to lze spořádat část vlastních zásob v teple u stolu. Během občerstvení slyším nějaké zmínky o Luční boudě. V duchu přemýšlím, kolik může být v Krkonoších Lučních bud. Po dotazu se ukazuje, že je myšlena opravdu TA Luční bouda pod Sněžkou. Rozbalím mapu a dozvídám se to abraka dabra, co jsme udělali. Z Pece jsme vyjeli na jih a najednou máme Sněžku (umístěnou na severu) cca 4,5 km daleko. 2,5 km daleko je Luční bouda.

Luční by byla teoretickým cílem za dobrých podmínek. Jaké jsou podmínky teď? Teplo a vítr celkem v mezích. To je fajn. Co dál? Zmizelo to mlíko venku? Jistě. Teď už je tam rovnou smetana. Z Luční bychom neviděli nic. Všichni OK? Skoro. Až by se Petře utrhly ty puchýře a odrážela se o živou tkáň pod nimi, pak by se jí možná o něco ulevilo.

Tady už nic nevyběháme. Nanejvýš bychom si mohly zaběhnout do jedné z nejdražších restaurací široko daleko. Otáčíme na sjezd do Pece. Ten vede po zelené a pojmem sjezd je skutečně míněn sjezd. Až na jeden či dva kratičké úseky jedeme pořád dolů. S brzděním je co dělat, ale dnes to ještě ustojím i já. Pouze po prvním nejprudším úseku si vyžádám chviličku na odpočinek.

Večeři si dopřáváme na Kamoru. Tentokrát jsou podmínky takové, že výjimečně řeším okamžitou sprchu a vyčvachtání prádla i za poněkud ztížených podmínek. Sice by se Laďce po letech mohl vrátit čich, ale nemám licenci na provozování léčitelské praxe.

Později dochází na hru ACTIVITY. To není špatné. Dobrá společná zábava. Hádání pojmů napovídaných buď slovy, nebo obrázky, nebo pantomimou. Například: Napovězte pojem „romantická večeře“ nebo „rozumbrada“ pantomimou. Kupodivu to jde. Spát jdeme až po půlnoci, takže se zde mohu cítit jako v Práglu. Tam to bývá dost často to samé. Vyhlídka na zítřek neurčitá a bez nařizování budíku.

Neděle

Ráno je to dobré. Je tu jenom mlha a neprší. Dost dlouho a neurčitě se řeší další postup. Nakonec je dohoda „v 11:30 u auta“. Mám odnést před krátkým výletem batoh do auta. Když zjistím, že Laďka sice odešla napřed, ale část věcí nechala v pokoji, znamená to možnost návratu pro druhou várku. Na telefonický dotaz slyším trochu podrážděnou reakci, tak hned vystřelím k autu. Bohužel tak rychle, že na chatě zapomenu lyže. Když se pro ně vrátím a konečně je mám v ruce, zeptá se mě Norbert jak to, že mám dvoje (vlastní a z půjčovny). Ale nezdržím se už ani sekundu. Pádím k čekající Laďce uložit batoh.

Tentokrát vyrážím na cestu sólo. Moc nevěřím ve slovní popis cesty, ale byl dobrý. Skutečně mě navedl až do míst, kde poznávám návratovou trasu ze včerejška. Tu použiji, protože času je zoufale málo. Nemá smysl se zastavovat a něco hledat. Teoretickým cílem je Výrovka. Pro bezpečný čas návratu by měla být otočka v 10:45. Pak si uvědomuji, že v 10:30 mohu nanejvýš vyzvednout z auta pohory, pokud se z půjčovny nechci vracet bosý. Posunuji otočku k nejzazšímu bodu v 10:55. I když nahoru jdu pěšky a tedy poměrně rychle, na Výrovku to nestačí. Otáčím se odhadem půl kiláku před ní.

Následuje sjezd. Po ránu je terén přemzlejší a více rozoraný skútry. Špatně se brzdí. Asi 3x až 4x raději řízeně spadnu, než bych neřízeně začal objímat stromy. Závěr návratové cesty trefuji dobře a na parkoviště se dostávám v 11:29. Tím pádem letím k autu ... jako Norbert na vlak. Dobré. Už jen do půjčovny a návrat. Ukazuje se, že v tomto dešti nejenže nikam nešla Petra, ale nevyjela ani Laďka. Ta si na běžkách jinak dává ráda, takže je co říci.

Ale ano. Víkend to byl určitě pěkný. Ještě na chvíli se zastavujeme ve Rtyni kvůli návratu části výbavy a pak už rovnou do Prahy.