Tradice ještě žije

Datum: 28.03.2010
Autor: Mapař

Soumrak halí krajinu. Autobus míří ke Znojmu a já odesílám 15-ti lidem zprávu. Naprosto klasická nedělní vyjížďka. V 9 hodin od Dyje. Uvidíme. Pokud bude pozvánka využita, sejdou se na ní i lidé, kteří se už nějakou dobu moc nepotkávají.

Možná přijde den, kdy cyklo klub selže. Kdy se rozpadnou dávná spojenectví, a zůstane jen vývěsní štít. Ale tento víkend to nebude. Hodina aut a zakonzervovaných rámů, kdy se věk znojemské cyklistiky zhroutí. Ale tento víkend to nebude. V neděli se sejdeme!

Do neděle je ještě dost času. Je příležitost si trochu očenichat opravené kolo a aktuální síly při cestě na Pálavu. Sobota je nádherná. Beru si sice moirové prádlo, ale tentokrát jen do batohu. Po X výletech na běžky a po zimních Tatrách vyjíždím konečně v kraťasech.

Jako při většině výletů na Pálavu se zastavuji na Stolové hoře. Zde už fučí tak, že si moiru přece jen dopřeji. K dokreslení scenérie dnes chybí ovce. Zanedlouho se budu vracet. Přece jen udělám něco neobvyklého: Místo přesně navržené trasy po známé cestě přejedu západně položenou vrchovinu jen tak od oka – nanejvýš dle slunce.

Ale zanedlouho najdu vjezd na známou signálku. Před Hevlínem potkávám jiného cyklistu jedoucího stejným směrem, tak dáváme řeč. Po nějakých 120 až 130 km dojíždím domů celkem v pohodě. Žádný velký fofr, ale to chvilku potrvá, než se do něj zase dostanu.

Neděle

V neděli ráno jsem docela zvědavý. Míjí devátá a pořád nikdo. Ale zkušenost uklidňuje. Pokud je to klasická vyjížďka, pak s klasickými 15-ti minutami čekání u Dyje. Skutečně se objevuje Tom. Vzápětí 2 další. Ano. Někde na 4 lidech už začíná klasický nedělní výlet.

Ukazuje se, že základní nástřel cesty je tentokrát na mě. Nadhodím obvyklou cestu přes Šobes a kupodivu v tomto období ještě není obvyklá dost. Úspěch.

Při výjezdu na Kraví horu se tentokrát daří využít spojku, kterou nepamatuji. Samozřejmě je takový úsek jen krátký. Na objevení něčeho úplně nového jsme pořád příliš blízko.

Prvním drobným problémem je Tomášův defekt. Tomovi se nakonec daří vyndat z pláště trn, napumpovat a pokračujeme na Šobes. Tentokrát místo návštěvy občerstvovačky Znovínu (nepochybně zavřené) jedeme přes zadní lávku.

Po dojezdu k rozcestí u Podmolí se teprve ukazuje, co vlastně bylo na téhle cestě tak dobré. Jsme několik set metrů od jedné z hodně známých vyhlídek v Podyjí, ale dozvídám se, že tak docela známá není. Tak jo. Zde ji máme. Stráň obrácená na jih a dole meandr Dyje. Za teplejších dnů úplný balzám.

Později obracíme k Podmolí a přes Mašovickou střelnici. Dozvídám se o tom, že Jarda se prý chystá otevřít hospodu U lesa alespoň na léto. Naprosto nepotvrzené. Co naopak bylo jasnou realitou, byl další defekt. Ten nás tentokrát roztrhl na dvě skupiny, ale cíl známe. Je jím hospoda na Hradišti.

Setkáváme se u ní. Otevírací doba je od 12h a docela překvapuje zjištění, jak jsme tu rychle: Akademická čtvrthodinka, Šobes, zajížďka k vyhlídce + 2 defekty a stejně je teprve 11:47. Chvíli váhání a nakonec se dělíme opět. Na otevření počkám už jen já.

Uvidíme. Na těch nedělních vyjížďkách lze někdy v létě natočit až 90. Ale to není obvyklé. Také nejsou závodění. Když už pár lidí změří své síly, pak stejně čekají na ostatní. Proč také ne? Důležitým momentem je to setkání. Pak ten pohyb krásnými místy. Nejde o trénink. Uvidíme, zda nedělní vyjížďky budou ještě chvíli dýchat. Snad by mohly.