 |  |  | |
Datum: 04.04.2010
Autor: Mapař
Na místě srazu u Dyje nastává obvyklá chvilka napětí. Přijede někdo? Včerejší SMS odešla 17 lidem. Přijel jediný: Drahoslav.
Tak jo. Má to být jakési nedělní setkání – společenská událost, ale lepší jeden další účastník, než žádný. Já vím. Připravujete se na velikonoce. Podívejte se na předchozí článek, který předposlední fotkou provokativně nastavuje laťku ohledně náročnosti takových příprav ;-) Vzhledem k tomu, že přes Šobes jsme jeli minule, neuškodí nějaká změna. Zastávka u Jevišovické přehrady? Ano. Požadovaný návrat domů ve 13 či 14 hodin? V pohodě. Máme spoustu času.
I když cesta k Jevišovické přehradě nevynikala nějakou neobvyklou trasou (skoro samý asfalt), přece jen mi Drahoš v Plenkovicích ukázal jednu zatím neznámou zadní cestu. Pak už valíme velmi tradiční cestou kolem hájovny Jankovec. Trochu zapadlý v paměti byl až poslední úsek po polňačce k přehradě. Ale pořád dobré. Když si uvědomím, že po poslední bouračce jsem měl trochu problém trefit do kina (kvůli pohmoždění mozku), tak to se vůbec nedá srovnat.
Jsme zde zatraceně rychle a času zbývá opravdu hodně. V kempu je restaurace, tak se napijeme, poklábosíme, vychutnáme jarní paprsky a zeleň kolem nás. Na nedělní vyjížďky se s pulsmetrem opravdu, ale opravdu nejezdí. Zpáteční cesta má být sice přímá do Znojma, ale pohodovka údolím Jevišovky a Tvořihrázským lesem. Zpestřením je přechod Hlubokého potoku (u Venclova mlýna), který je teď na jaře opravdu hluboký. Ale nevadí. Jsme dva a v jednotě je síla. Místo toho, abychom se jako sólisti máčeli v potoku, stačí: První přeskočí, podáme si kola, druhý přeskočí, mise úspěšně splněna.
Tvořihrázský les navrhuji jako jednu ze dvou možností až v Plavči. Tou druhou je pustý asfalt přes Únanov. Sice bude zřejmě rychlý, ale vzdálenost je podobná. Drahoš se rozhoduje pro les a při té příležitosti mi ukáže další neznámý kus cesty z Plavče nahoru. Nedaleko skládky se napojujeme na hlavní cestu Tvořihrázským lesem a po zdolání posledního většího kopce konečně vjíždíme do Kuchařovic. Kousek za nimi se loučíme.
Docela to vyšlo. Ježdění bylo, hodně přírody také, zastávka na pití ano, do 13h zbývá v době rozloučení nějakých 15 až 20 minut. Doufejme, že příště bude sešlost větší. Dnes ji zítřejší svátky možná trochu zkomplikovaly. A propo: Na posledním úseku cesty jsem sebral proutí. Co na tom kdo nestíhá, že ano?
| | | |