Sobotní výlet

Datum: 10.04.2010
Autor: Mapař

Tentokrát opouštím dům s ideou cesty kolem Cornštejnu. Poměrně pomalu se proti větru dostávám po silnici do Štítar a tam na poslední chvíli měním rozhodnutí. Na Cornštejně jsem byl v únoru, ale takové stoupání z Podhradí po zelené v lese ...

Záhy udělám kličku, sjedu serpentiny a jsem zde. Za mostem trochu hádám. Odbočím správně, ale cestu moc nepoznávám. Je pravda, že tady jsem dlouho nebyl. Ale i tak podezírám z částečného vlivu listopadovou událost. Tenkrát jsem pozoroval pár výpadků právě v prostorové orientaci, takže možné to je. Nic zásadního. Mnoho cest znovu projeto. S mapami si rozumím jako dříve. Synapse ani nestačily vychladnout a už je v hlavě vše znova.

Chvíli něco na způsob signálky, pak jedu opravdu pěknou pěšinou lesem mezi prvním jarním kvítím. Cesta je pro mě nová, ale neměla by. No dobře, je to tak. Je fajn, že jde o zelenou turistickou značku. Ve Vysočanech paměť konečně secvakla. Už jsem na mnohem obvyklejší trase používané při jízdě přes Cornštejn a Želetavku.

Pokud někdo ví, co myslím „listopadovou událostí“ a přemáhá ho při čtení nervozita, může být úplně v klidu. Neděje se nic jiného, než ekvivalent zajetí do nových míst a objevování nových cest. Je to má přirozenost a vše je na pohodu.

Jako místo zastávky zvolím Suchou horu. Ta se svými 571 metry nedosahuje dle předpovědi počasí hranice 600 m pro sněžení, ale nijak se s tím netrápí. Sněžilo tam docela pěkně. Naštěstí mám pod kraťasy alespoň moirové spodky.

Chci odtud poslat další „zvací SMS“ před nedělní vyjížďkou, ale ukazuje se, že nemám z čeho. Mobil ani peněženka v batohu nejsou. Prostě jsem je zapomněl přibalit. Smůla, ale dobrou zprávou je, že v tomhle žádná srna nelítá. Zkuste si zabalit na vyjížďku, když do vás pořád někdo něco hustí, že ano?

Mezitím se doma odehrávalo menší drama. Mamka se mi pokoušela během cesty dovolat. Při tom zjistila, že doma je jak mobil, tak šrajtofle. Protože mi předtím doporučovala návštěvu restaurace Rumburak, zatrnulo ji a jala se z hlubin internetu „vygooglit“ kontakt na tuto restauraci a něco podniknout. Skutečně se ji povedlo včas předat popis a upozornění (dřív, než bych stihl něco schramstnout), ale úplně zbytečně. Mám totiž ve zvyku před jakoukoliv objednávkou zkontrolovat přítomnost peněženky a u Rumburaka jsem se navíc vůbec nestavoval.

Ze Suché hory pokračuji na Zálesí a k přehradě. Původní záměr dát pár temp ještě přehodnotím při pohledu na čistotu vody a nemožnost se stavit na nějakou baštu. Plavky i ručník zůstávají na dně batohu a kolem Claryho kříže vyjdu nahoru. Pak už šupem domů. Na to, v jakém aprílovém počasí se pohybuji, docela dobrý výlet.