 |  | ||
Datum: 24.04.2010
Autor: Mapař
+ Nová verze podzimní story na strašení dospělých.
Tentokrát se doma raději zmiňuji o cestě „jen“ kamsi za Bítov. Ale tentokrát to bude hodně daleko za Bítov. Přišel čas. Po téměř půl roce opět navštívím Českou Kanadu a prohlédnu si místo, kde jsem tenkrát zůstal ležet. Počasí je nádherné a nikam se neženu. Dnes mě čeká asi 160 km. Beru litrovku vody, kterou doplním u Pstruhovce a jídlo tentokrát nemám. Ani neplánuji zastávky v restauracích. Ono to půjde i tak.
Někdy před půl druhou projíždím Slavětínem. Konečně to místo vidím a dost mě překvapuje. Zbývá jediný údaj, pro který je jakž takž možné věřit ve srážku se srnou: 33 metrů před obcí. (policejní zpráva) Někde tady končí plot kolem sadu a zvěř má na obou stranách silnice cestu volnou. Jinak by tomu prostě nebylo možné uvěřit. Ale to je takřka jediný pochopitelný údaj. Vše ostatní vypadá dost podivně:
Předposlední bod je také jediným, které nahrává způsobu zranění: Čelist byla přeražena vlevo.
| | ||
Původní story při srovnání s těmito údaji působí trochu jako verze pro nevinná dítka školou povinná. S významnou pravděpodobností omylu tak mohu nabídnout verzi pro dospělé: Představte si klasický vesnický Vidlákov. Franta a Lojza se autem vracejí z polního pichu (pochopitelně bez osvětlení).
„Franto, tady už by jsi to měl zapnout.“
„Neblbni. Jak to zmerčí stará Joudová, tak to roznese po celé vesnici.“
Najednou rána, celá dodávka se otřese.
„Ty vole, co to bylo?“
„Kurva práce, někdo tu jel.“
„Tak se podíváme a budeme doufat.“
Oba vystoupí z auta.
„Do hajzlu.Je mrtvej.“
„Třeba je jenom v bezvědomí. Kdyť to byla rána, do té kapoty.“
„Nesmysl. Koukni se, co má s kebulí.“
„Dejchá?“
Lojza se to chvíli pokouší zjistit.
„Že já vůl to pivo chlastal. Jinak by to snad ještě uhrát šlo.“
„Nedejchá.“
Chvíle prodlevy.
„Jsem v prdeli.“
„Máš jen smůlu. Zrovna včera se Pepovi připletla před auto srna. Ale to je jen zvíře.“
Další chvíle prodlevy.
„Srna?“
„Jo. Myslím, že ji Pepa ještě ani nestihl sežrat. Se zvířaty je tu furt něco … … jo takhle.“
Franta trochu přiškrceným hlasem:
„Myslíš, že by …“
„Nech mě chvíli přemýšlet. Tohle není žádná prdel.“
Prodleva
„Asi jo. Když z Pepy dostanem tu srnu, tak jo. Řekni mu něco o rodinné oslavě, nebo nějakou podobnou pitomost. Hlavně koukej držet hubu. Tenhle …“ ukáže směrem k bezvládnému tělu „… ji už bude držet určitě. Sakra! Nalož ho! Musí odtud zmizet!!! A hlavně doufej, že ta Joudová nemůže čumět až sem.“
Děj pokračuje. Nechávám na představivosti čtenáře, jak zoufalý Franta prosí Pepu téměř na kolenou o čerstvou mrtvolu srny. Nakonec se vrací do vesnice k nenápadně zaparkované dodávce o 60 kilo těžší a o pár litrů lehčí. Vyjíždí na konec obce, kde už čeká Lojza.
„Máš to?“
„Mám.“
„Dobře. Až ji vytáhneš, tak s autem zmiz. Strčíme je tamhle o kus dál.“
„Kdyť se to stalo tady.“
„Tady je plot. Pokud ten polda nebude mít 5 titulů před jménem a 5 za ním, tak mu srážka tady bude kurva divná.“
V následujících chvílích je z příkopu vytaženo údajně mrtvé tělo a kolo, z auta doopravdy mrtvá srna. Oba shledávají scénu relativně věrohodnou (byť se jim za týden orosí čelo při vzpomínce, jak nezakrytou rukou sahali na rám).
„Teď záchranku. To je normální postup. Havrany zavolají až oni…“
Pokračování příběhu je už myslím známé a poměrně konvenční. Doufám, že jsem čtenáře neodradil od návštěvy České Kanady ;-)
Sám pokračuji ke Pstruhovci. V potoce tam naberu 2. litr vody. Později se rozhoduji mezi Masnými krámy a Zvůlí. Zvůle vyhrává. Užiju si zde chvíli odpočinku a pak mířím k Dačicím. U Jemnice budu pozorovat první příznaky únavy. Ona ta vytrvalost není zadarmo. Ještě pár takových cest. V Jemnici také zjišťuji další zapomenutou odbočku, ale jen drobnost. Vzápětí to poznám a opravím.
S blížícím se soumrakem zastavuji doma.
 |  |  | |