 |  |  |  |
 | |||
Datum: 08.05.2010
Autor: Mapař
Ve čtvrtek se ukazuje, že Laďka chce do Tálínu jet, tak využiji možnosti se svést s ní. Tento víkend Znojmo holt nebude. Je to jednoduchá rovnice: Poté, co Roman přestal objíždět sérii, byl často problém najít odvoz. „My už jsme plní“, „tento víkend nejedeme“, atd. Takto samozřejmě není reálné dostat se na všechny závody, zajet nějaký celkový výsledek a sérii to jako takovou docela znechutí. Tedy jednotlivé závody podle okamžité situace. Ohledně Tálínu se situace zrovna vyjasnila.
Přepnout na přípravu k závodu až ve čtvrtek je samozřejmě jeden veký čurbes. Mohu začít třeba tím, že zatímco jsem v Praze, camelback si hoví ve Znojmě ve skříni. Klubový dres také. V poslední době jsem toho tak moc nenajezdil. Narychlo do sebe tlačím alespoň 2 Magnézie, abych se na trati neválel někde v křečích. Mám zde jen tu větší pumpičku a na trati si ji mohu vozit leda tak zavěšenou na těle horolezeckou smyčkou. Prostě šité horkou jehlou s takovými vychytávkami. Ale hlavní je odvoz. Je k dispozici a o ten jde především.
Sraz je v 7 hodin ráno u Laďky. Vypadá to jako čas na pohodovou prezentaci a těším se na setkání. Dokonce tolik, že si v pátek zajedu oživit vzpomínku na cestu k Laďce a změřit čas. Dlouho jsem zde nebyl, a protože po podzimním incidentu bylo pár výpadků právě v orientaci, tak tohle sichruji.
Ráno se scházíme. Když začneme nakládat, ukazuje se, že kola se do zadu nevejdou. Vzápětí asistuji při odnášení zadní řady sedadel do sklepa. Ale v pohodě. Můžeme jet a stíháme. V té chvíli ještě netuším, kolik toho stihneme: Laďka vyjíždí jednoho ze členů týmu nabrat kamsi za Prahu. Když kolem 8. hodiny se vracíme přes ten samý Baranďák, který jsem přejížděl na kole při cestě k dohodnutému místu setkání, tak už se nedivím ničemu. Prezentace končí v 9:30 a vidím to tak 50/50, že se ji podaří nějak udělat. Jde to mimo mě, tak ty souvislosti pouštím z hlavy.
Laďka je zřejmě z hlavy nepustila. V Tálínu jsme cca 15 minut před koncem prezentace. Zde se má udat jedna zvláštnost: Mám se odprezentovat jako Josef T. (celé jméno pochopitelně neuvádím). Nic moc na dobrý pocit, ale je to nepřítomný kapitán Ladčina týmu, startovné už je prý uhrazeno, mohu tak přispět k celkovému výsledku a než řešit vlastní startovné několik měsíců v CKK … Svým způsobem to nezní špatně.
I tak se omylem přihlásím svým skutečným jménem. Naštěstí je to na dlouhé trati, kterou Josef prý nejede. Vzápětí se vmíchám do jiné části davu u prezentace na krátkou trať a jméno řeknu „správně“. Není v seznamu přihlášených. Tak nic. Znova se vzdálím. Vycházím z toho, že pokud se jednalo o pozdní přihlášení, není to tak divné. Daří se konečně zapojit Laďku. Po troše telefonování se opravdu zdá, že to Josef s přihlášením nestihl. Další vyřizování nikam nevede a na place se motají lidé, kteří mě buď znají, nebo by si alespoň mohli vzpomenout. Mimo to, prezentace končí. Tohle začíná smrdět. Vyplňuji si přihlášku na dlouhou trať svým skutečným jménem a klubem.
Předchozí příhoda byla ještě v pohodě. Zahřívací kolo teprve začne. Seskládám si rozložený bike. Rozložený byl opravdu fest, aby se tam nějak vešel. Snažím se ověřit správný posun sedlovky. Nasednu, otočím pedály a … přehazovačka je namotaná do řetězu. Sakra. Vycházím z toho, že při přepravě se možná ohnula patka a řetěz se dostal k výpletu. Přehazovačka jde vyndat, byť patka už je viditelně načnutá. Jinak nic nápadného zde není. Bohužel, kdykoliv otočím klikou, je tam zas. Po chvíli si všimnu, že v zákrytu spodní kladky je porušen řetěz. Ten prostě neprojde. 45 minut do startu.
Očití svědci možná nepotvrdí, že jsem byl úplně v klidu, ale ve srovnání s tím, co by nastalo jinak, tohle nebylo nic. Ten dnešek začal tak (zdržení, chyba v prezentaci a teď to kolo), že už se pomalu stávám smířený s osudem. Nakonec vyhodím z řetězu poškozený článek, patku narovnám hrubou silou (jen se jí krabatí vršek), provedu poslední přípravy a na start se postavím s pravděpodobností 40 až 50%, že převodový systém a řetěz vydrží do cíle. Oproti očekávání zde potkávám Laďku. Pojede dlouhou trať.
Tentokrát se moc dopředu necpu. Vím, že letos nijak výrazně natrénováno nemám. Jak jsem se postavil, tak to i po startu zhruba výkonnostně vychází. Samozřejmě nějaká předjíždění jsou, ale to vždycky. Při závodě si oproti předchozím letům všímám, že na některých bahnitých sjezdech trošičku riskuji. Trochu neobvyklé, ale snad se to srovná dřív, než na to dojedu. Párkrát se ukáže, že přehazování jsem ještě po ohnutí patky úplně neodladil a při zařazení nejvyšší rychlosti se sesmekává řetěz. To naštěstí jde řešit za chodu přeřazením.
Další „zpestření“ přichází na začátku druhého kola. Cosi mi upadne. Ukazuje se, že to „cosi“ je přední blatník. Jeho držák se vysunul z trubky. Naprosto nový problém. Na opravu moc času není a žádný batoh nemám. Jediná šance: Strkám zablácený blatník pod dres a doufám, že se zde udrží zohnutým místem límce až do cíle. Vpřed.
Kupodivu po všech dnešních událostech ještě zůstávám akceschopný. Nedostatek tréninku se sice projevuje vyšší spotřebou Enervitů, ale do cíle ještě jakž takž dojedu. Akorát trochu naštve dojezd přes podmáčenou louku. Tady by se opravdu dal vymyslet nějaký civilizovanější dojezd do cíle a ne rozhodovat závod na posledních metrech.
Konečně v cíli. Při troše naivity by se mohlo zdát, že tady už je to v pohodě. Jirka mi půjčuje kupón na jídlo (pak si všimnu, že je součástí startovního čísla, takže ho mohu snadno vrátit). Později potkám Laďku a ještě později se dostanu do auta k foťáku. Dál bude významné, že auťák budu zamykat já a odnášet klíče, ale to bych předbíhal. Když někdy po společném focení vrazím ruku do pravé kapsy kalhot, všímám si něčeho neobvyklého: Chybí klíčenka. Protože před startem bylo všechno takové narychlo, že jsem zapomněl malou a zavřenou koženou klíčenku přendat z kapsy do batohu. Kapsa je sice na zip, ale když dole nahmatám zbrusu novou díru, začíná být jasno. Téměř nové cyklistické Rogelli. Neuvěřitelné, jak málo ta kapsa vydržela.
Nejsem si zcela jist, zda na víkend nejet raději domů do Znojma. Z CKK už to všechno odjelo, takže je vyřešeno. Zkouším se ptát u pořadatelů na nález klíčenky. Klíčenka nenalezena. Jen nějaké klíče od auta. Zatím telefonem ohmatávám, jaké by v Praze byly možnosti (Totální nouze: dožít se pondělí a klíčů v kanceláři. Přístupovou kartu mám.) Ale nějak to půjde i lépe.
Později odcházíme k autu naložit kola. Prý mám klíče. S hrůzou si uvědomuji, kam jsem je při odchodu od auta asi tak mohl dát a plácnu se přes kapsu. Ještě se chvíli vrtám v batohu, ale to je marné. Vzápětí mi dochází, od kterého auta asi budou ty ztracené klíče hlášené pořadateli. Vydávám se kamsi k tribuně. Puffff … Během pár minut se alespoň v tomto případě vracím s klíči. S těmi správnými.
Přemýšlím o víkendu v Praze. Kolo musí na chvíli zmizet. V tomto naštěstí pomůže Laďka. Dokonce nabízí nouzové ubytování. Nějak to ještě do pondělí ustojím, takže její laskavost nezneužiji.
Dál mám docela kliku. Do společných prostor bytu mě pouští jeden spolubydlící a zámek na dveřích od pokoje se mi daří odemknout drátkem. Konečně se dostávám k převlečení a ke všemu. Teď už jen v pondělí klíče, následně vyzvednout kolo a koupit patku a řetěz. Tím mám první závod Galaxy za sebou. Letos ještě 8 dalších. Těším se do Prachatic.
Výsledky:
55 km
Poř. Poř./Kat St. č. Jméno Ročník Klub Cílový čas Zpoždění
20. 9./B1 144 VOJTĚCH Martin 1973 Znojmo 02:20:37.1 00:16:31.6
94. 43./B1 186 CHALUPA Martin 1976 CKK Znojmo 02:53:42.8 00:49:37.3
133. 9./H1 33 Ladislava 1962 Praha 4 03:23:04.7 01:18:59.2
135. 23./A1 188 OBRUSNÍK Mikoláš 1992 Gy Postupnická 03:26:06.1 01:22:00.6
34 km
Poř. Poř./Kat St. č. Jméno Ročník Klub Cílový čas Zpoždění
22. 5./B2 595 ŠAROUN Libor 1973 CKK Znojmo 01:26:37.8 00:11:00.3
24. 4./C2 514 FRECER Leoš 1967 CKK Znojmo 01:27:03.7 00:11:26.2
31. 5./C2 602 ŠRŮTKA Jiří 1968 CKK Znojmo 01:29:33.9 00:13:56.4
99. 20./M3 677 KÁRNÍK Tadeáš 1994 Gy Postupnická 01:50:13.6 00:34:36.1
121. 25./M3 678 OLMR Tomáš 1993 Gy Postupnická 01:59:08.4 00:43:30.9
135. 8./Z3 676 JAMATOVÁ Klára 1992 Gy Postupnická 02:11:26.0 00:55:48.5
A2 545 KRUTIŠ Milan 1990 CKK Znojmo DNF
| | | |
| |||