odpolední výlet na Javořici

Datum: 15.05.2010
Autor: Mapař

Po dlouhé době se rozhoduji pro návštěvu severního okraje České Kanady – Javořice. Ta dlouhá doba dává docela smysl. Z Javořice není rozhled, nejsou zde tak dobré cesty jako v jižní časti a krajina také nemá ten půvab jihu. Lze samozřejmě projet celou cestu mezi severem a jihem, ale na výlet se vydávám až po obědě. Takže tak úplně nelze.

Ponurému jarnímu dni dodávají alespoň trochu šmrnc lány řepky. Všude žluto. Po dlouhé době opět vjíždím do Telče a za ní narážím na uzavírku silnice. To by za normálních okolností nebyl na horském kole žádný problém, ale tentokrát byli silničáři iniciativní a dnes, v sobotu, tam nanesli nový asfalt. Po přibližně kilometrové procházce mohu pokračovat.

Nepřímo tak bylo způsobeno drobné rozšíření trasy: Abych se na zpáteční cestě tomuto úseku vyhnul, sjíždím z Javořice na sever k Velkopařezitému rybníku. Tudy se do Telče dostanu také a pak tradá do Znojma.

Nebe nevypadá příjemně. Vyloženě visí ve vzduchu předpověď deště. Mohl bych váhat, zda se za těchto okolností zdržet jídlem. Ale žaludek je silnější a v Nové Říši mě táhne ke stolu. Velký Radvan. To je to místo, které rozhodne o dešti. Ve chvíli, kdy minu jeho dvě věže, rozlétnu se poměrně rovinatou krajinou vpřed. Fronta přicházející od severozápadu už mě nedožene. Za soumraku projíždím kolem tohoto vysílače suchý.



na vrcholkuNa chvilku si zajdu k Velkopařezitému rybníku.Novou Říši mám dávno za zády. Širé lány řepky do dneška vnášejí alespoň nějakou hřejivou barvu.Je předpovězen déšť. Pro zmoknutí či nezmoknutí bude toto místo rozhodující.
Dvě věže Velkého Radvanu jsou tou hranicí. Opouštím kopce a rozlétnu se po rovinách. Fronta ze severozápadu už mě nedožene.