Datum: 12.06.2010
Autor: Mapař
V páteční večer po práci odpočívám ve vlaku během cca 4 hodin cesty do Valašského Meziříčí. Proč takto? Není moc praktické se v pátek vracet domů do Znojma proto, abych hned v sobotu ráno jel do Rožnova (pokud by vůbec byl odvoz). Tentokrát jsem se nepáral ani s hledáním odvozu závodního kola ze Znojma, takže dopřeji výlet tomu biku, který mám v Praze. Tudíž sedím ve vlaku. A ten poslední bod: Proč kurňa do Valašského Meziříčí? Do Rožnova by to byla komplikovanější cesta s pár přestupy. Naproti tomu mi mapa naprášila, že obě města jsou blízko a jízdní řády vyplivly přímý spoj. Zbytek prostě dojedu. Někdy se to možná na první pohled nezdá, ale skutečně se snažím zařídit pokud možno pohodlně.
V Meziříčí jsem ve 22:50. Bagáž je na jízdu docela nadstandardní (dejte vedle sebe camellback, cyklistické boty, spacák a pytel na spacák), ale podařilo se ji seřídit tak, aby nepřekážela. Nasazuji světla a nasedám.
Do pytle. Přední nesvítí a je už dávno tma. Ještě včera svítilo. Občas pomohlo otevřít, zavřít, přeleštit kontakty, vyndat a vrátit baterie a podobné skopičiny. O pár věcí se pokouším i teď. Bez úspěchu. No nic. Blikačka jede, takže zezadu jsem vidět normálně. V protisměru vidět nejsem, ale provoz vidím a mohu reagovat. Cesta má být orientačně úplně jednoduchá: Rovná nudle hlavní silnice mezi oběma městy. Kopce žádné. Nemám výtisk, ale pamatuji si tyto její základní parametry z pohledu na mapy.cz.
Je pouze potřeba se nějak vymotat z Meziříčí, ale dobré. Pár lidí venku ještě je a mohu se doptat. Výpadovku znají. O pár chvil později opouštím město a nořím se do černočerné tmy. Je docela klika, že na silnici je vyznačena po stranách bílá vodící čára. Značnou část cesty vidím ve své blízkosti jenom ji jako nezřetelný pruh. Občas mi trochu posvítí auta, která mě předjíždějí. Naopak efekt dálkových světel těch v protisměru je umocněn tím, že vlastní světlo nemám. V těch chvílích se mi ztrácí i to jediné vodítko postraní čáry a jedu jen odhadem. Ale dobré. Horizontálně i vertikálně rovná cesta. Mohu bez ohledu na bagáž a tmu jet normálním tempem mírně pod 30 km/h.
Směr je tak trochu otázkou víry, protože cedule teď nepřečtu. Viděl jsem na mapě rovnou nudli? Viděl! Projedu pár místních obcí a konečně se objevuje Rožnov. Teď za tmy ho moc nepoznávám. Jedu jím dlouho a řeku mám po pravé ruce. Nepamatuji si, že by se do kempu jezdilo přes řeku. To je divné. Zkusím to vzít přes most doprava. Tam i v tuhle hodinu potkávám několik dívek. Chvíli zkouším ze sebe vydolovat ten správný popis místa. Ochotně se snaží poradit. Jeden směr doporučují a padne zmínka o benzince. Teď je to jasné. Nalézám to správné parkoviště, byť mi bez hromady aut připadá nějaké divné. Vcházím do kempu.
Scotty má být na tom samém místě, kde loni. Nalézám tam dvě dodávky (jednu s logem Galaxy) a stan mezi nimi. Tentokrát mám k dispozici rovný travnatý plac bez slimáků. Rozbaluji spacák, zamykám kolo a zalehnu. Start dlouhé trati bude až ve 12:00, takže to vypadá na pohodu.
Ráno je někde blízko slyšet rozhovor. Zachytím v něm slovo „Mapař“ a vzápětí se konečně vidím s Pavlem (Pavel Bednařík = Scotty; přezdívka založená na značce kola). Pavel nespěchá. Když v 11h budu mít před závodem sbaleno, dobré. Vynahrazuji si příjezd krátce před půlnocí a zůstávám ve spacáku. Ono sousedství Pavlovy dodávky a dodávky s logem Galaxy nebylo náhodné. Pavel se dobře zná s lidmi, kteří mají podíl organizaci těchto závodů. Chvíle v kempu strávím v klídku a v pohodové přátelské atmosféře. Tady se mi začíná hodně líbit.
Den je už od rána horký. Na dnešek je předpověď silných bouřek, přívalových dešťů, krup a obdobných MTB rekvizit. Obloha až do startu ale zůstává modrá. Přesně ve 12 hodin je normálním lidem je odstartován oběd a nám závod. V horkém dni z kůží odkapává pot a ze silnic asfalt. Na této trati je poměrně brzy táhlý výjezd po dobré cestě, takže se jezdci už na začátku roztřídí a pak většinou jedou v klidu bez nějakých dramatických předjíždění. Přidám na výkonu. Jsem přece jen na závodě. Ale tento rok, kdy nemám najeto tolik a takovými rychlostmi, kdy je pořádné vedro, kdy nemám spolykán „Fut burner“, to přece jen není to co kdysi. Ostatně nemá smysl to rvát úplně na doraz, pokud mám nějak rozumě dojet do cíle a ne „dojet“ na křeče. Po závodě mě čeká ještě 15 km do Valašského Meziříčí.
Asi půldruhé hodiny po startu se ocitám na části trati, kterou nepoznávám. Mám podezření na krátkou trať. Tomu by odpovídal i průjezd několika stíhaček kolem mě, ale jiný závodník potvrzuje dlouhou. Tak jo. Buď je něco předělané, nebo jsem právě v mozku našel další místo paměti poškozené loňskou kolizí se srnou. Zatím všechny se týkaly orientace – prostorové, samozřejmě ;-).
Po nějaké době se vracím na známá místa. Přichazí i dlouho očekávaný výjezd na Pustevny. Když míjím nápis „BUFET 500M“, tak jen doufám, že to nejsou výškové metry. Je opravdu horko. Tentokrát si občerstvení skutečně užiji. Několik kelímků jonťáku, meruňka, tyčinka, kusy melounů. Vše výborné.
Tentokrát ani nemám příležitost oddělat se jako za starých časů. Aby mě v cíli bolelo srdce a třásl se jako osika. Do kopců už mě začínají limitovat svaly. Pokud výrazně přidám, přijdou vzápětí křeče. Párkrát mám dokonce podobný problém se zádama, jako kdysi Radek Stojaspal, i když břišní svaly by teoreticky měly být procvičené dobře: Dvakrát jsem sesednul, sundal camellback, položil se, rychle je protáhnul a valil dál.
Technika tentokrát nezrazuje. Cestovní Apache je sice o pár kilo těžší, než závodní Cannondale, ale na takové trati, jako je Petyša Tour je docela důležitý hlavně obsah pneumatik: V duších se líně převaluje pár set mililitrů tmelu okamžitě lepícího defekty a to celé je ještě chráněno kevlarovou páskou, která má předejít tomu, aby vůbec nastaly. Cesty zde bývají pod kopci tradičně lemovány závodníky měnícími duše. Právě Petyša byla díky tomu jediným závodem, na kterém jsem kdy předjížděl vystresovaného Libora ve sjezdu.
Předpovědi rosniček se pořád neplní. Předpovídali plný servis – občerstvení i s ledem - a místo toho je vedro ke zbláznění. Dopřávám si na další občerstvovačce z příspěvků těch, kteří chtějí být první a tady ani nezastaví. Ale tím se hoši nenechte zviklat. Jen makejte :-). Dokonce mě v jednom stoupání pohled na zralé lesní jahody natolik chuťově kompromituje, že na okamžik zastavím a dvě si dám. Nedaleko odtud vypomáhali dva mladí poléváním závodníků. V těchto teplotách něco báječného.
Značná část finále se jede po nové cyklostezce. Je to moc hezké svezení a dokonce už se zde vyplatí zaujmout aerodynamičtější polohu. Chvíli doufám, že „technická“ pasáž byla odstraněna, ale nakonec trať opět zatáčí do blátivého a kamenitého stoupání. Ale dobře. Tady už vím, že utrpení bude krátké. Kolem golfového hřiště opět sjíždím na hlaďoučký kobereček cyklostezky a do cíle.
Výkon nic moc, ale alespoň do 4h jízdy se ještě vejdu. Z Meziříčí mi vlak odjíždí v 19:04, takže stihnu jakousi rekonvalescenci a 15 km přesunu na pohodu. Dokonce v cíli najdu funkční a OPUŠTĚNOU wapku. Na závodech naprosto nevídané. Naopak u jídla je fronta. Ale Petra, která je teď na řadě, přímo nabídne vyzvednutí bašty. Tak má alespoň číslo 252 to tomboly. Teď je její. Stejně už bych se tu kvůli tombole zdržoval nerozumě dlouho. Chci v klidu jet do Meziříčí, tam si bez nějakého presu dát něco na nádraží – hezky u stolu a ve stínu.
V 17:30 se loučím. Byla tu opravdu báječná atmosféra. Zpátky už mi to nejede tak svižně, jako sem. Po dobré baště v nádražní restauraci (i s obří zmrzlinou) nasedám do vlaku. Teprve teď se zatahuje. Smráká se a někde u Olomouce na obloze vidím, jak se dělá elektřina ve velkém. Do toho si mohu koupit bagetu, kafe, čaj, rozvalit se v prázdném kupé... Mohu jen litovat lidi, kteří si na závod přijedou vlastním Meďourem a ještě si ho sami musí odřídit domů. Vlak jede až na Smíchov, takže mi zaparkuje pár set metrů od brlohu.
Před dovolenou (výlet na Pik Lenina) bude ještě závod Přes 3 vrchy vysočiny. V tomto případě uvažuji o volbách: vynechávka x krátká. Je to trek snad přes všechny kořeny kraje Vysočina. Mimo bych si měl trochu uvolnit ruce na dokončení příprav. Balit se na sedmitisícovku není jako balit se k moři. Uvidíme.
Podívejme se na výsledky.
dlouhá - 58 km
Poř. CIK St.č. Jméno Klub Cílový čas Zpoždění
148. 50./B1 252 CHALUPA Martin CKK Znojmo 03:48:50.3 01:25:20.5
krátká - 30 km
Poř. CIK St.č. Jméno Klub Cílový čas Zpoždění
13. 4./B2 634 ŠAROUN Libor CKK Znojmo 01:26:40.6 00:12:43.7
82. 10./C2 536 FRECER Leoš CKK Znojmo 01:46:59.9 00:33:03.0
85. 25./M3 703 BENAŘÍK Zdeněk CKK Znojmo 01:47:23.5 00:33:26.6
91. 12./C2 682 BOČEK Vlastimil CKK Znojmo 01:48:39.6 00:34:42.7
148. 12./Z2 701 BEDNAŘÍKOVÁ Petra CKK Znojmo 02:20:05.1 01:06:08.2
159. 30./C2 700 BEDNAŘÍK Pavel CKK Znojmo 02:49:31.8 01:35:34.9
A2 569 KRUTIŠ Milan CKK Znojmo DNS
C2 639 ŠRŮTKA Jiří CKK Znojmo DNS
H2 702 BEDNAŘÍKOVÁ Marie CKK Znojmo DNS