 |  |  |  |
 | |||
Datum: 18.06.2010
Autor: Mapař
Během pracovních dnů bude pár společných akcí. Slovo „pár“ je třeba chápat doslova, protože na středu je naplánována vyjížďka a na čtvrtek lezení. Z obou akcí si vyberu jen jednu, protože se jaksi nehodí z práce každou chvíli zdrhat dřív. Jak na to? Před výletem na sedmitisícovku mi připadá o dost rozumnější zatěžovat oběhový systém, než si hrát s lezením. Tak tedy středa a kolo.
Laďka vyhlašuje tuto společnou akci s až docela rozumnými parametry srazu: Písnice, 18:00. V práci končím za normálních okolností v 17h a když si uzobnu 40 minut (při čištění programového kódu je další den spotřebuji jako nic), tak je to na pohodu. Do Písnice jsem sice nikdy nejel, ale fotomapa dodá docela přesnou představu. Stačí si pamatovat pár odbočení. Další potíž je, že nevím, kde v Písnici. Zkusím, uvidím.
Začátek se zdařil nad očekávání dobře. Všechna odbočení absolutně jasná i v reálu a v Písnici nikoho složitě nehledám. Jedu po hlavní silnici a na nedaleké travnaté ploše skupinka s koly.
Dodatečně se ukazuje, že naprostá většina účastníků jsou Laděni žáci. Jso zde čtyři: Marek, David, Pavel a Ondra. Laďka sice tvrdí, že nehraje na oblíbenost, ale škola už pro dnešek padla a přesto má žáky kolem sebe. Později porozumím ještě jednomu důvodu vzniku tohoto jevu: Je jím Dan. Laďka samotná tuto vyjížďku nevede. Instruktorskou roli má právě Dan. Ujímá se jí způsobem, jaký jsem v souvislosti s cyklistikou ještě nikdy neviděl: Ne, že by se jednalo o nějakou přímočarou cestu z místa A na místo B. Místo toho má promyšlené menu technických úseků přiměřené obtížnosti. Většinou někde v lesích. Samé hezké prostředí. Když se k něčemu blížíme, pak při zastavení vysvětlí nejen to, co se chystá, ale i jakým způsobem si s tím pokud možno poradit. Pokud jde o posouzení míry, Dan vedení vyjížďky vyladil k dokonalosti. Opravdu jsem zíral. CKK Znojmo sice také dělá do průvodcovství, ale tam je to provázení zaměřené na cykloturistiku – kdy si nějací lidé chtějí prostě projet okolí Znojma, navštívit hezká místa, případně se něco o místních zajímavostech dozvědět a pokud možno snadno a rychle. To je něco trochu jiného. I když sám mám za sebou mnoho desítek MTB maratonů a najetu trasu, která by bohatě stačila na obtočení zeměkoule, po stránce techniky jízdy nebyly získané tipy úplně od věci.
Jedeme převážně lesem. Párkrát se zhoupneme v muldách, místy se bude úzká cestička proplétat někde mezi stromy, pamatuji si například na ukázku jízdy po vrstevnici rigolu směřujícího do louže. Tohle vše bylo takové, že to šlo poměrně dobře projet. I když osobně takové vrstevnice nemusím (zkuste nějak manévrovat při jízdě po nich), tady to byl jen takový hravý kousíček bez zatáčení.
Laďka jízdou docela ožívá. Z doporučovaných kousků si vyzkouší téměř vše. Sedí na takovém stroji, že to musí být radost. Párkrát při něčem těžším přece jen zalehne, ale většinou jen tak trochu v nulové rychlosti. Potrápí ji při tom hodně přitažené nášlapy. V jednu chvíli ale přece jen uvidím kotrmelec, při kterém ve mně hrkne: Představte si cestu mírně klesající šikmo ze svahu. Na rovný povrch můžete samozřejmě zapomenout. Teď zavrávoráte a spadnete. Jenže ne v pohodě do stoupání, ale na druhou stranu - dolů. Naštěstí to dopadlo dobře.
Samozřejmě, ne jen sjezdy živ je člověk. Také je třeba občas něco vyjet. Zde bylo možné se seznámit se stoupáním známým mezi bikery pod pojmem „Maturita“. Tu jsem holt nedal. S tím jetým vzorkem na zadním plášti a s koncovou zatáčkou bych to pravděpodobně nedal, ani kdybych na té cestě byl sám (nenechal jsem si dostatečný odstup). Nad Maturitou bylo ještě krátké stoupání. Jednomu z účastníků se ho téměř podařilo vyjet bez nášlapů, zatímco já opět úspěšně selhal: Nacvaknutí byl problém a tím pádem mi chyběl rozjezd.
Později projedeme ještě několika pěknými stezkami, zastavíme se na vyhlídce a dopřejeme si nějaký ten brod. Za brodem se konečně ocitám na známém místě. Zde je otočka. Trocha terénu pro chuť ještě bude, včetně jednoho zvlášť výrazného sjezdu, ale celkový směr návratové trasy kolem Vltavy k Barandovskému mostu je jasný. Rozcházíme se ještě před ním. Končí jedna z nejzajímavějších vyjížděk, jaké jsem kdy zažil.
| | | |
| |||