 |  |  |  |
 |  |  |  |
Datum: 17.07.2010
Autor: Mapař
Mezi dalším intervalovým tréninkem cestou na Vranov a zhlédnutím závodu „Přes tři vrchy vysočiny“, se rozhoduji pro závod. Těch intervalových tréninků mám z poslední doby až po krk. Prováděl jsem je kvůli blížícímu se pobytu ve velké nadmořské výšce. Naopak už mi chybí nějaký pořádný výlet, je zde možnost příjemného setkání a dají se udělat pěkné fotky.
V 7:05 se vydávám na cestu. Odhad je takový, že časově to sice nebude vycházet na Cerekev před startem, ale závodníky na vrcholu Javořice pohodlně stihnu. Skutečně jsem v Telči kolem 10. hodiny a rozvrh tak opravdu vychází.
Setkávám se zde s něčím neobvyklým. Uzavřené centrální náměstí s pokladnami a vstupným. Telč totálně zasekaná. Ne, že by se zde něco moc zvláštního dělo. Spíše ukázka obvyklé davové psychózy: Stačí nějaký úplně normální prostor obehnat pokladnami, informovat širokou veřejnost (nejlépe ústním podáním přes známosti), že to tam je, a zdánlivě „normální“ lidé se tam hned začnou hrnout po tisících. Bůhví, co se zde dělo. Já si dal akorát litr limonády a doplnil vodu. Horší byl vjezd zpět na silnici. Pokud by organizátoři byli důslední, tak vybírají už za vjezd do Telče. Ale to raději ne. To by zde těch prdelovozů bylo tolik, že už opravdu nebude k hnutí.
Za chvilku z Telče mizím. Po čerstvě opravené silnici dojedu do Mrákotína a valím na Javořici. Hlodá mnou ohledně orientace pořád trochu nejistota. Vzpomínky na některé úseky přece jen nejsou „křišťálově jasné“, ale přece jen dojíždím ze Znojma na vrcholek Javořice bez jediného pohlédnutí do mapy.
Doufám nahoru konečně dojet po hlavní cestě, ale zelená značka ve tvaru tečky mě tam přivádí po prudkém kamenitém krpálu. Ten je letos součástí trati jako sjezd z Javořice. Tam také vidím, jak někdo tlačí nahoru kolo a zjevně ho můj pokus o výjezd zajímá. Bohužel mi na nejlehčím převodu padá řetěz a ještě mě rozhazují strouhy vymleté vodou. Za chvíli tlačím kolo také a dáváme se do řeči. Má domněnka, že by mohlo jít o jednoho z pořadatelů, se ukazuje nesprávná. V podstatě se také jede podívat. Kdysi závodil. Má zhruba představu, v kolik by zde čelo závodu mělo být.
Tím se liší od zdejších dvou pořadatelů, kteří k závodu nedostali ani plánek trati. Žijí tak v domnění, že přes Javořici vede krátká i dlouhá trať. Jediné, co mohou podniknout, je zapisování čísel a podávání vody. No dobře. Abych byl spravedlivý: Mají spojení s ostatními stanovišti.
Po dlouhém a náročném ochutnávání borůvek (o tom jsem na předchozích ročnících tohoto závodu jen snil) se ozývá nějaký zvuk a slyším hlášky, že první už přijíždí. Mrknu, kdo získá vrcholovou prémii a ono opravdu: Plně odpružený stroj, velké zdvihy, pohodlné sedlo – na takové motorce to musí jít samo. A zanedlouho už zde máme i cyklisty. Jedou pěkně zčerstva a marně se shánějí po bidonech. K dispozici jen kelímky s vodou. Našel se jeden, který situaci rychle pochopil a požádal „druhý kelímek vylít za krk“.
Čas čela závodu jasně ukazuje, že tudy vede jen dlouhá. Jinak by to nebylo možné. Na Javořici vidím přijíždět Míru a fotím. Ostatní bych moc neřešil. Pokud hoši z klubu přepnuli na ježdění „dětských“ tratí, tak fotku holt mít nebudou. Akorát to zamrzí u juniorek, které by si ji přece jen fotku zasloužily.
Čekám zde až do konce. Pořád doufám, že Laďka jako obvykle zvolila dlouhou trať (3 vrchy jede). Pokud je někde na trati, pak bych zavoláním mohl tak akorát riskovat, že zastaví a zvedne to. Tedy počkám. Nevyšlo to. Dočkal jsem se jen posledních a na přesun do Cerekve je pozdě. Balím a se začátkem krápání mizím s Javořice do Mrákotína.
Zastavuji na pozdní oběd. Číšnice se diví, že si dávám v tom vedru teplý čaj. Tomu se nadivte. Pohled na ceník v jídelním lístku prozrazuje, že jeho autor briskně zareagoval na počasí. Já reaguji rychleji. Spíš bych si dal ještě teplou krev vrchního, než za půllitr obyčejné limonády dát přes 20 korun. Naštěstí tu mají dobré čaje za 17, tak tu krev snad někdy jindy.
Po chvíli přisedají další hosté. Dáváme se do řeči. Jinak – ta předchozí věta říká něco, co už je samo o sobě u mě neobvyklé. Opravdu příjemní lidé. Vysvětluji, co zde tak zhruba dělám a dozvídám se něco o nich. Dostávám tipy na nejlepší místní koupání. Zjišťuji, že byli v oblastech Pálavy a Znojma, tak přihodím pár doporučení. Když se nakonec znovu zatahuje a zvedám se k odchodu, stane se další neobvyklá věc:
Jeden ze společníků (vzhledem k budoucím událostem raději žádná jména) se přidává na cestu k Telči. První varování: Od jeho kamaráda slyším doporučení, že bych měl jet za ním a hlídat ho. Zřejmě už má něco v sobě. V takovém stavu by se sice na silnici objevit neměl, ale pokud mám jen dělat doprovod a je ochoten se držet zkrátka, tak dobře. Takhle už jsem pomáhal doprovázet více lidí z klubu (opět žádná jména) a v pohodě. Bez nějakých nebezpečných situací.
Až teď. Ukazuje se, že parťák si chce se mnou po řádném povzbuzení zazávodit. Je pozdní odpoledne, zataženo a šero. Provoz na silnici docela slušný. Společník zrychluje a i necvičené oko laika pozná, jakou má při záběrech vůli, jak moc to kolo chvílemi nakloní, jak při řízení občas „žertovně“ opustí svoji půlku silnice. Nakonec zabejčil natolik, že z toho kola prostě sletěl. Někde mezi 30 – 40 km/h, ale nějakým zázrakem vyvázl bez viditelného zranění. Povzbuzen technicky dobře zvládnutým pádem se obratem sápe po kole, aby na něj mohl nasednout. Náhle se děje zázrak: Rozestupují se nebesa, objevuje se jeho manželka s autem a snaží se ho ukecat na nástup dovnitř do bezpečí.
Po chvíli váhání se nechává přesvědčit a dobře dělá. Dávám něco mezi 10 až 20% tomu, že dnes za podmračeného letního soumraku mu manželka zachránila život: Kolo bez osvětlení, za špatné viditelnosti vjede na docela frekventované silnici občas do protisměru a na dorážku – bez helmy.
Pokud už se někdy budete za takovýchto okolností někdy mermomocí sápat na kolo, udělejte alespoň jednu věc: Vyserte se na emoce. Kontrolujte situaci rozumem. Použijte ten rozum. On má sílu alkoholu odolat – na rozdíl od nálady. Našeptává vám například něco o opatrnosti? Poslechněte ho!
Dnes se můžeme v pořádku rozloučit a v Telči už projíždím na kole průtrží jen já. Je to kvalita. Skoro jsem ani nemusel plnit lahve. Abych se napil, stačí otevřít ústa.
Ale později přitvrzuje: Déšť už sice není tak silný, ale sem tam se objeví blesk. Teď jsem pro změnu v ohrožení já. Nutí mě to vážit míru bezpečnosti jednotlivých úseků cesty. Neměl bych se nechat sejmout. Naštěstí to ještě nedosahovalo takových parametrů, abych byl opravdu nucen zvolit zastávku. Domů tak dojíždím za soumraku, jako by se nic nedělo.
Výsledky v závodu:
Dlouhá
poř. stč jméno nar. kat. tým čas ztráta km/h 60. 776 DOBEŠ Bohumír 1979 28. B1 CKK Znojmo 4:11:05 0:54:54 20.3
Krátká
poř. stč jméno nar. kat. tým čas ztráta km/h 22. 83 MEIDL Roman 1967 3. C2 CKK Znojmo 1:59:05 0:12:03 25.2 34. 144 ŠAROUN Libor 1973 16. B2 CKK ZNOJMO 2:01:24 0:14:23 24.7 96. 145 ŠRŮTKA Jiří 1968 18. C2 CKK Znojmo 2:13:39 0:26:38 22.4 198. 121 KRUTIŠ Milan 1990 45. A2 CKK Znojmo 2:33:19 0:46:18 19.6 224. 200 GREGUŠ Josef 1981 49. A2 Znojmo 2:37:43 0:50:41 19.0 260. 402 Ladislava 1962 6. H2 Gymnázium Postupická 2:45:06 0:58:05 18.2
Poznámka: Laďka má letos jiný tým. Škoda. 6. místo v kategorii vypadá lákavě.
| | | |
| | | |