nová Šumava

Datum: 28.10.2010
Autor: Mapař

Z názvu by se mohlo zdát, že rozmístění kopců bylo inovováno, že zastaralé smrkové lesy byly nahrazeny modernějšími baobaby, že přibylo pár chemiček a podobně, ale to samozřejmě ne. Jinak se letošní cesta nesla v duchu řady nečekaných změn. Některé fajn, u některých se lze těžko rozhodnout, jiné zamrzí.

čtvrtek

Začátek nic dramatického nenaznačuje. Když se pokouším sehnat středeční spoj do Nýrska, daří se mi mezi použitelnými najít až čtvrtek ráno. Klasika. Až tam bude každou hodinu jezdit Pendolino, pak už to nebude Šumava. Ale jinak bezbolestné. Přímý spoj, kterým jsem v cíli krátce po 8. hodině.

Z čerstva se vydávám směrem ke zřícenině Pajrek. Ukazuje se, že mapa je pouze historickým dokumentem popisujícím, kudy kdysi značka vedla terénem. Kašlu na aktuální značení a jedu podle mapy. Nebylo by úplně fajn řídit se značením v terénu a zjistit, že nějakému značkaři se zachtělo přidat vyhlídkových 20 km při cestě k 1,5 km vzdálenému cíli. Později se skutečně setkávám s oficiální cestou i se zříceninou. Na značení v terénu budu odkázán až za chvíli. Při cestě po modré se ocitnu mimo mapu. Setkání s červenou magistrálou bude až u zaniklé vesnice Zadní Chalupy hozeném poměrně dost na západ. Cestou se sice pokouším najít zkratku vedoucí více na jih, ale asfaltová cesta se stáčí k východu a mapa se k ní nezná.

Konečně na červené. Ta se táhne celou Šumavou od západu na východ jako (téměř) nejkratší spojení s řadou hezkých míst ve svém okolí. Jako první blízké místo chci vrch Ostrý. Při pohledu do mapy to nevypadá moc příznivě. Opravdu nevypadá. Mapa nabádá k dojití k rozcestí Stateček pár kilometrů za Ostrým. Poté se na Ostrý víceméně vracet. Ani aktuální internetová mapa dosud neukazuje ještě jednu možnost: Ostrý regulérní značenou hřebenovkou od severu z místa zvaného Lomnice. Trocha zvědavosti se vyplatila. Nějakých 5 kilometrů jde do kytek a mám asi hodinu k dobru.

Dokonce se zdá, že se přes den otepluje. Zdá se mi to do té doby, než z chomáčů mechu vidím viset perfektně suché rampouchy. Zkontroluji, zda mám dostatečně rozepnuté oblečení a ve zbytku stoupání přikusuji jeden z rampouchů.

Ostrý je turisticky docela zajímavým cílem. Vyhlídka daleko do kraje, na vrchu restaurace. Zde samozřejmě nějaký provoz je. Byl dokonce i na té „přísně tajné“ hraniční hřebenovce. Podobně jako kdysi, i tentokrát likviduji jen vlastní zásoby a po focení mažu pryč.

Dál by cesta měla být dobrá. Ale ve skutečnosti se něco nepříjemného děje: Je sice fajn mít na Šumavu nepromokavé kalhoty, ale v takovém případě je vhodné srazit tepelnou pohodu na minimum a odvětrávat, kudy to jen jde. Jinak se může stát, že „ona místa“ jsou v neustálém vlhku a začnou se při chůzi zadírat. Podobně jako teď mě. Snažím se alespoň odvětrávat všemi otvory. Kapsami počínaje a poklopcem konče. Kolemjdoucí si holt musí zvykat. Takto dojdu k Černému jezeru, doklopýtám k Čertovu jezeru a dohopsám do Železné Rudy. Zde bez velkého rozmýšlení popadnu ubytování v hotelu Čertův mlýn a z pokoje vystrčím nos až na snídani. Myslím si, že zamýšlená cesta až na Plechý tím bude dost zkrouhnutá, ale uvidíme.

pátek

Ráno je vše v pohodě, krom zbývající trasy. Plán je našponovaný k prasknutí. Zatím je tak mrazivo, že si spodky ještě ponechávám, ale tohle moc dlouho trvat nebude. Měním je za slipy hned za městem.

Je zde ohrada s koňmi. Zvlášť za rozbřesku nádherný pohled. Jeden se přichází podívat na toho divného živočicha se 120-ti litrovým batohem a nechá se podrbat na hřívě. Obrovský přítulný kliďák a zvědavounek. Líbí se i dalšímu člověku, který sem mezitím dorazil. Krom toho za chvíli projede pár cyklistů. Tahle samota začíná být oblíbená. Samotáři z celé země sem jezdí po tisících. Ale dnes mi společnost docela sedne. Ve dvou pokračujeme dál k jezeru Laka a bavíme se o různých výletech. Během pěší cesty nahoru ani neztrácíme z dohledu 2 cyklisty, kteří před chvílí kolem nás projeli. Rozloučíme se až u jezera.

Od jezera vede cesta, kterou jsem kdysi použil k pokusům – k pokusům na sobě. Už jen do Modravy je cesta po červené pořádně dlouhá a já to tenkrát natáhl na cca 50 km do Kašperských hor. Dneska takto ne. Mapa, byť zastaralá, jasně ukazuje neuvěřitelně velkou okliku přes Prášily na Poledník. Dnes jsem zvědavý podruhé a nacházím další dobře utajenou turistickou značku (tentokrát zelenou) vedoucí od Prášilského potoku na poledník prakticky přímo. Zdá se, že je úplně nová, ale lidé si ji už všimli. Když navíc chcete od Horních Ždánidel pokračovat po červené k potoku, šipky nabídnou pouze červenou cyklostezku zahýbající k severovýchodu. Asi pro zmatení nepřítele. Ale ta červená turistická zde je a o pořádný kus dál ji zase uvidíte. Úspora hromady kilometrů na poledníku zahřeje.

Vydávám se na naprosto pohodovou cestu z Poledníku na Modravu. Váhám mezi nutkáním najít ubytko na Modravě, nebo dojít ještě o chlup dál. Dnešní úspěšný den by mě mohl v neděli katapultovat až na Plechý. Cestou potkávám opět novou společnost. Člověk jdoucí vedle mě je nedobrovolným pěšákem. Na Poledníku měl defekt a nezbývá, než kolo do Modravy dotlačit. Lepení a pumpička žádná, nějaká pomoc cestou také ne. Mezi bikery se sice traduje recept „narvat do pláště suchou trávu a dojet“, ale nějaké dva či tři kilometry před obcí už by to bylo trochu pošetilé. Dáváme pokec o dalším možném směru cesty. V nabídce je Filipova Huť po turistické stezce kdesi v blízkosti rezidence miliardáře Bakaly, ale tato cesta by mě odvedla dost na sever. Alespoň se dozvídám, co v dnešních časech živí Metrostav: Buduje Bakalovi podzemní prostory rezidence. Snad časem bude „trasa D“ k užitku. Mohla by začínat někde v ČNB, ať ji z kanceláře nemám moc daleko. Sám z Modravy mířím na hřejivý jih.

sobota

Ráno pokračuji z polomu k prameni Vltavy. Den předtím jsem poslal jednu drobnou zprávu Hedvice. Ani nečekám nějakou reakci. Když u Alpské vyhlídky ukončím rádiový klid, ukazuje se můj omyl. Takové zprávy bych se nenadál. Prdím na roaming a pokusím se dovolat. Panta rhei. Jako by stará známá realita nikdy neexistovala. Po krátkém rozhovoru končím našponovaný plán s Plechým a obracím na Březník.

Krásné odpoledne, společnost dávné přítelkyně, ale ne moc dobré novinky. Příběh s otevřeným koncem.

neděle

Cesta kolem Vydry je myslím čtenářsky celkem nezajímavá záležitost. Akorát zklamala Turnerova chata, kde ještě neměli jídla. Vzhledem k poměrně aromatickým kouskům muflona v minulosti toho zase tak moc nelituji a pokračuji na baštu do Kašperských Hor. Odtud mi odpoledne jede autobus zpět do rachoty. Jedinou perličkou tak zůstává hodinový posun zpět na zimní čas, na který jsem na zastávce poněkud pozapomněl.

Večer překvapují narvané silnice směrem na Prahu. V této oblasti bych to nečekal tak vyhrocené. Místo plynulé jízdy úplná pouť do Meky. Poutníci, kam se člověk podívá. Už jen přeskočit trapnou éru motorismu a přejít na teleporty. První by možná ještě měly sem tam nějakou „mouchu“, ale pokrok si žádá oběti. Auta už jich měly dost.