 |  | ||
Datum: 28.11.2010
Autor: Mapař
Pár věcí hraje do karet:
Přesně podle dosavadních zkušeností vypadá v 9 hodin u Aralky veškerá reakce nulová a účast zcela standardní. To ještě nemusí nic znamenat, protože akademická čtvrthodinka je na srazu obvyklá a na tohle se dost hřeší. Tomáš říká, že se to takto může zvrtnout v akademickou půlhodinku a půlhodinka v hodinku. Není důvod nevěřit. Je to logické a možná má z titulu své funkce podobné zkušenosti.
Ale dobře. Scházíme se, hodíme řeč o nyní moderních silničních vyjížďkách a najednou se odněkud vynoří i Radek Stojaspal. Nakonec je nás 5. Překvapivě padne návrh na cestu do Rakouska. Asi ano. Vranov, Nedveka a podobné věci byly nedávno, vyloženě východní směr se moc neliší od silničního výletu. Trochu netypicky odjíždíme asi 2 až 3 minuty před 9:15. V té chvíli je nás 5.
Cestou do Rakouska dáváme krátkou pauzu na Havranickém kopci. Během pauzy se rozmnožíme na 7 ve chvíli, kdy jsme po „příliš brzkém odjezdu“ nějak vystopováni. Marek získává kolegu na velice podobném modelu celoodpruženého kola Specialized. Možná dokonce tom samém s jinou barevnou úpravou. Tato shoda okolností dá vznik komentářům typu „vidíte, tak jim to spolu sluší“, „mohu jim jen závidět“ a podobně.
Nedlouho poté překročíme hranici. Je zde sice několik společných úseků s trasou Znovínu, ale opravdu jen několik. Tomáš to tady zná dobře, ale sám jsem bez slunce tak trochu v pozici člověka, kterému zavážou oči, aby ho pak několika oklikami vedli do konspiračního bytu. Nejlépe to myslím vystihne situace po vyjetí z lesů, kdy jsem konečně ten úsek Znovínu „poznal“. V údajném Šatově jsem si pak všimnul německých popisků.
Ale z lesů hned tak nevyjedeme. Jsme na víceméně normální lesní cestě. Pár křižovatek není zcela jistých. Tomáš naviguje, bohužel ne vždy na křižovatce počkáme. Důsledek nejvíc pocítil právě Radek, když se rozhodl jeden táhlý kopec vyjet první. Bohužel po nesprávné cestě, takže mu tam bednu nikdo nepostavil. Na dorážku se k nám vydal ještě dolů, pokračoval za námi nahoru a nahoře se dostal na místo, kterým už jednou projížděl.
No dobře. Nakonec jsme z lesů venku. Způsobem, který tak úplně nechápu, se ocitáme kdesi poblíž hranice pár kiláků u Šatova. Zjevně to byl okruh. Trochu netypicky mám vyjížďky plné brejle a naopak typicky mám hlad. Je to ve skutečnosti logické. Pokud předchozí den najedu trasu cca přes 170 km, tak si tělo o žvanec řekne. Když se řeší, kudy do toho Šatova, není naštěstí nouze o spojence a jedeme tou nejkratší. Respektive na jednom zarostlém svahu už nelze mluvit o jízdě, ale zato si lze prohlédnout jednu zajímavou kotlinu. Údolí je kousek za hranicemi, působí v té krajině trochu nečekaně a tento dojem podtrhuje signálka procházející podélně jeho dnem. Na hraně údolí je docela strmá. Žádné velké terénní úpravy.
Konečně po předchozím omylu opravdový Šatov. Stavujeme se v hospodě U Fandy. Jsou zde sice zvěřinové hody, ale meníčko je také dobré. Samozřejmě i drobná oslava těch narozenin. Závěr má takové důstojné nedělní tempo. Poklábosit, pojíst, popít, žádný velký spěch ale také žádné čekání přes půlnoc na vyhazovače. Do Znojma ještě pojedeme společně.
| | ||