Zatlač, to půjde.

Datum: 04.12.2010
Autor: Mapař

Dopoledne kupuji nové rukavice, užívám si instalaci nového fotonového děla na řídítka (http://www.sigmasport.com/en/produkte/beleuchtung/powerlights/powerled_black/) protože staré světlo je rozbité a do třetice přemýšlím, zda tím sněhem raději půjdu či pojedu. Nakonec se rozhoduji zkusit dát klasiku přes Šobes. Nic víc. Jen toto.

Prvním důvodem k zamyšlení byla Kraví hora. Že bych tudy mohl normálně projet, to nehrozilo. Přemýšlím o Sealsfieldově kameni, ale od míst, kde se na Kraváku obě cesty sbíhají, bylo možné jet. Až do Popic tedy dobré a pak zase terén. Naštěstí trochu projetý od auta. Na jaké temné misi musel asi být řidič, který vjel autem do tohohle? Občas se ještě zasekávám, ale po rovině a z kopce se to dá nějak prorazit.

Konečně objedu Havranický kopec a dostávám se ke sjezdu k Dyji. Než se do té cesty zabořím, tak je ještě panna. Přitom nějaký čas tu ten sníh už je. Ale tady nikdo ani nešel. Dole čeká jedno malé překvapení. Skutečně maličké a takové huňaté – myška. Jak tam v tom může pobíhat, to se nechytám. Vzápětí mám v protisměru běžkaře, tak jen toho chlapíka upozorním, aby Jerryho náhodou nepřejel.

Najednou, kde se vzala, tu se vzala, celá skupina výletníků. Pokouším se v tom sněhu jet a koukají na mě jako na zjevení. Horší je, že si jako zjevení připadám sám. Ten výběr cesty je takový ne úplně optimální.

Zbývá přejet lávku vyhrabat se na Šobes a od Podmolí konečně silnice. Až nahoru je to téměř jenom tlačení. Ve vinici potkávám jednoho fotografa, který krom krajinek bere i mě. Mám nutkání postavit se asi tak v 50-ti metrové vzdálenosti proti němu, sundat a otevřít batoh, ze zavazadla zavěšeného proklatě nízko rychle tasit svůj monstrózní foťák a „sejmout“ soupeře, ale ovládnu se. Tak se jen pozdravíme a pokračujeme každý svou cestou.

Dokonce ani po vystoupání Šobesu byla sjízdná jen menší část cesty. Spousta tlačení. Až od rozcestí u Podmolí to nějak šlo. Co se týče silnic, většinou uježděné zbytky sněhu. Sjízdné úplně v pohodě. Předchozí „expedice“ zabrala tolik času, že si cestou za soumraku jen tak cvičně zapnu to nové světlo.