nedělní Akta X

Datum: 16.01.2011
Autor: Mapař

Ráno zjišťuji, že v cyklistice se za chyby platí i vlastní krví. Včera jsem oblečení trošičku přehnal a propocenými kalhotami jsem si na cca 170 km trošku ostrouhal kůži. Mám teď na oněch místech strupy.

Ale dnešek bude dobrý. Zvláštní, že se na srazu nedělní vyjížďky scházíme jen 4, když počasí je tak na 40 lidí. Vprostřed ledna kolem 10°C, slunce, jen mírný vánek, sníh je téměř všechen fuč. Jen ten promoklý terén, to ano. Tomáš tvrdí, že po minulé vyjížďce byl tak zaflákaný blátem, jako ještě nikdy. Když si představím věcný význam takového tvrzení v případě Tomáše, tak to muselo být na periskop. Jinak by z té hromady humusu vůbec neviděl na cestu.

Složení skupiny dnes bude tak trochu na akta X: Jsou tu Drahoš s Tomášem. Samozřejmě také já, ale krom nás ještě někdo. Každý si myslíme, že nový účastník je známým některého z nás. Když po jeho odjezdu vznesu dotaz na jméno (abych měl při psaní článku zase co poplést), tak to prasklo. Někdo neznámý se vmísil mezi nás, odjel s námi jednu nedělní vyjížďku a pak nepoznán zmizel. Ani na to utajení nebyla potřeba kápě jako v Ku-klux-klanu. Stačila cyklistická přilba. Víme jen, že pracuje někde nedaleko Ctidružic a Grešlového Mýta a že ve Znojmě žije 10 let.

Očekávám spíš něco kratšího, ale vzhledem k mokru jedeme asfalt a tudíž to nějaký ten kilák bude. Ale je nádherně. Ani to nebolelo a najednou z ničeho nic projíždíme kolem přečerpávací stanice zemního plynu nedaleko Budějovic. Ne jako včerejšek, kdy jsem po 70 km protivětru a následných rozbředlých cestách České Kanady tak vycinkaný, že je fuška se v Dačicích vůbec najíst.

Kdesi v nejvzdálenějších částech cesty se nový účastník odpojuje. Ono „kdesi“ je zde proto, že jsem se díky nezvyklé kombinaci cest chvílemi nechytal. Až později jsem poznal lesní asfaltku, která prochází kolem Bukoviny kamsi na severozápad, až ústí na silnici do Rozkoše. Očekával bych trochu únavy. Přece jen je to za víkend někde mezi 220 a 230 km. Ale dnešek byl natolik v klidu, že není problém si občas nadjet pro foto. Nakonec je to ještě doladěno krátkým společným posezením v hospodě, takže úplně suprová neděle.



Průjezd od Telče končím u přehrady Zvůle. Po tom zdolávání protivětru jsem tak vycinkaný, že bude fuška se v Dačicích vůbec najíst.Počasí je tak na 40 lidí, ale jedeme jenom 4.Dělíme se prakticky v nejvzdálenějším bodě cesty. Nedaří se mi pro toto najít logiku.Nakonec jsem po včerejšku méně zvadlý, než jsem předpokládal. Alespoň jsou příležitosti k focení.