 |  |  |  |
 |  |  | |
Datum: 06.02.2011
Autor: Mapař
V sobotu je dost větrno. Vychutnávám si Podyjí. Po chvíli prolézání všeho možného konečně nalézám zastrčenou vyhlídku, ke které jsem zapomněl odbočku. Na kolo to dnes opravdu není to pravé. Dávám jen třicítku – pěšky. Alespoň budu po dlouhé době na nedělní vyjížďce čerstvý.
V neděli je tak pěkně, že na srazu dokonce ani nejsem první. Navíc zde krom současných skalních bude i návštěva z daleké historie nedělních vyjížděk: Radek Svačina. Určitě to tedy vypadá tím způsobem, že během vyjížďky nějaká zastávka bude …
Ostatně, na ní se pracuje už před odjezdem. Cílem je Vranov. Vedle Zámecké restaurace je zde ještě jedna. A právě tam letí echo o příjezdu kolem poledne. Jinak bývá otevřena později. Už je třeba jen vymyslet, co ty tři hodiny dělat, když tam lze dojet za jednu.
Pokud máme jet po asfaltu a nikde nezapadnout do bahna, pak z toho vychází Kravsko, Boskovštejn, Pavlice, Ctidružice, Štítary, přehrada a hurá do hospody. Z Přímětic až do Pavlic ale nejedeme v pěti. Je nás šest. Šestý účastník snad není tak záhadnou osobou, s jakou jsme jeli nedávno, ale ani má paměť, ani celý obsah disku neobsahuje jedinou indicii k jeho identifikaci. Asi začínám být out.
Zdeněk se odpojuje na zpáteční cestu ještě před dojezdem do hospody, tak ke stolu usedáme ve čtyřech. A máme se dobře. Dokonce k tomu i vysvitlo slunce. Asi ne samo o sobě – bylo to v době, kdy si majitel restaurace někam odskočil se štaflema. Nepoznal jsem sice, kde to zapojuje, ale hlavně, že celou zpáteční cestu bylo k dispozici.
| | | |
| | | |