 |  |  | |
Datum: 19.02.2011
Autor: Mapař
Nijak zvlášť nespěchám. Jízda je něco, co probíhá téměř celou dobu někde na pozadí. V šedivém zimním dni ani krajina moc neohromí. Původní myšlenkou bylo dojet ke Staňkovskému rybníku na Třeboňsku, ale když ve Slavonicích zkontroluji čas (vyjel jsem v cca 11:30), usuzuji, že by to nemusela být úplně vhodná zajížďka. Odbočuji proto směrem k Pstruhovci.
Dnešní podmínky jsou trochu specifické: Z prosolené silnice nabírám vodu, ale ta je vystavena dalšímu zředění zkondenzovanou párou ze vzduchu. Ve výsledku se tak kolo obaluje ledem. Se vším všudy, včetně řadících lanek.
Výsledek se dostavuje v tom nejvzdálenějším bodě cesty – ve Stálkově: Když si chci do kopce přeřadit (a zaberu trošku silou), řadící páčka najednou bez odporu odskočí. Chvíli se dívám dozadu, co se s tím děje. Pár lidí mi pokládá tutéž otázku, tak jen potvrzuji, že nic vážného. To je nakonec úplná pravda, protože zadní přehazovačka je zamrzlá v relativně použitelné poloze. Už jsem se vracel za horších okolností. Nezbývá než doufat, že po opuštění vysočiny nerozmrzne.
V klídku si tak dojedu k místům nad Pstruhovcem, zkusím si zavolat a otáčím to domů. Naštěstí se nijak neoteplovalo, takže řazení vypadá dobře. Jak se později při prohlídce kola doma ukázalo, rozsypal se bowden. Dokonce hned ten u řídítek. Měl jsem ho celou dobu na očích a zíral jsem kamsi dozadu na přehazovačku.
Tento problém byl nakonec tím posledním přírůstkem při zvažování, zda v neděli jet či ne. Bowden takto narychlo nenahradím a tahat do toho prosoleného humusu závodní kolo – spíše ne. Ne tedy jediný důvod: Možná bych měl něco udělat se svoji životosprávou, protože jet 150 km celé odpoledne na jediný litr vody a bez jakéhokoliv jídla už mi připadá trošku out.
| | | |