oddychovka na Vranov

Datum: 26.02.2011
Autor: Mapař

Večer se těším, na nasazení nového lanka a bowdenu. Čistá práce. Po nasazení zkusím přehazovačku seřídit. Pořád to není ono. Zaberu za kladky a ty se tam viklají úplně volně. Bodejť by to řadilo. To už není úplně čistá práce. Tu kritickou kladku u kazety mohu vyměnit za jinou s průmyslovým ložiskem, ale musím sundat přehazovačku. No dobře. Vyměněno.

Teď by se hodilo nějak rozpojit řetěz, abych tam tu přehazovačku mohl vrátit. Rychlospojka odolává veškerým pokusům o rozepnutí. Asi si dovedete představit, že tohle už opravdu, ale opravdu není čistá práce. Nakonec snad po půl hodině vyvolávání duchů všech velkých cyklistů je přehazovačka na místě bez rozepnutí řetězu a … funguje. Je jen něco málo po půlnoci, takže by se v sobotu snad ještě dalo někam vyjet.

Ráno si ještě pohrávám s myšlenkou výletu někam k Oslavě do blízkosti Náměště, ale opakovat nějaké dlouhé sobotní pachtění se týden co týden se mi už začíná zajídat. Morálka upadá a na jejích troskách se rodí dosažení Vranova někde zadními cestičkami, ať si užiji trochu lesů.

Staniž se. Gránice: ano, signálka do Čížova: ano, Býčí hora: ano a konečně je zde Vranov. Hezké cesty, kterých jsem si užil. Po příjezdu k přehradě zde mám dvě překvapení: Je tu dost lidí z CKK a perfektně zamrzlá přehradní nádrž. První setkání je hned na hrázi se Zdeňkem. Když sjedu k bývalému převozu vyzkoušet ten led, tak se málem zastavím o Mirka Jelínka, Eva zde prý byla před chvilkou.

Led je dnes na podmínky jižní Moravy něco neobvyklého. Když se po něm začnu procházet, tak si ani nekřupne. Jako bych šel po betonu nějakého letiště. Nakonec nezůstanu u chůze a přejedu Švýcarskou zátoku k pláži. Ke konci už jen jedna drobnost: Claryho kříž cestou zpátky.

Teoreticky je na nedělní vyjížďku vše připraveno. Prakticky je krom všeho připraveno i jedno nepříjemné překvapení. Když s kolem vjedu na speciální terénní vložky (jsou vybrané Tomášem, takže opravdu stojí za to), řetěz začne střílet. Nejdřív jen příležitostně, později s kadencí rata-ta-ta-ta. Zkusím tedy nouzově použít asfalt, ale v Citonicích se už nesetkáme.

Pokus cestou zpátky ukazuje, že kazeta asi bude opravdu moc jetá. Zaberu a sleduji řetěz: Žádné přeskakování na jiné rychlosti. Prostě se na tom jednom talíři vysmekl. Měření doma ukazuje něco, co jsem ještě nikdy v životě neviděl: Měrka vůbec nešla dát do řetězu, protože její měřící zobáček byl zablokovaný Z DRUHÉ STRANY, než na které je stupnice. Tak tedy objednám kazetu a řetěz a čeká mě další „čistá“ práce.