Lyžařský víkend

Datum: 04.03.2011
Autor: Mapař

čtvrtek

I letos je takový polofiremní lyžařský víkend v Alpách. Tyto zimní lyžovačky vznikly tuším kombinací dvou jevů. Je zde Martin Šiška coby zapálený lyžař a duchovní původce myšlenky těchto akcí. Ale ještě něco: Veškeré náklady na takový výlet by už byly cítit. Je zde ale příznivě nakloněný firemní rozpočet, ze kterého jdou především skipasy. Takže "jen" cesta, ubytko a případné půjčení lyží na místě. Na poradě je vybrán areál Ischgl: 238 km sjezdovek plněných lyžaři 41 lanovkami a vleky. Hranice Rakouska a Švýcarska.

V IT oddělení existuje mírné znepokojení: Polovina programátorů se účastní (ale to odpovídá průměru ve firmě). Neměli bychom jet stejným autem, raději ani být ve stejné lanovce a Petr dodává: Mít stejnou ženskou.

Vyjíždíme ve čtvrtek po práci a krátce po půlnoci jsme na místě. Žádný strach. Samozřejmě, že ne na sjezdovce, ale na hotelu v městě Landeck. I když, možná by někomu nevadilo ani to vysazení za temné noci rovnou na lyže. Další den vyslechnu kolegyně, jak si pochvalují černé sjezdovky. Nejmíň vydřené, protože na nich skoro nikdo nejezdí. Na pohled by jeden neřekl, jak drsné má Alpiq právní oddělení. Snídaně v hotelu je v 7 hodin. V 7:50 má být odjezd do města Ischgl.

pátek

Navzdory pozdnímu příjezdu se odjezd v 7:50 téměř podaří dodržet. Start se ale první den trochu protáhne. Dost z nás si bude půjčovat lyže až na místě poblíž lanovky. Trochu mě zaskočila cena mírně přes 100 Euro na 3 dny zapůjčení, ale jsou asi v lepším stavu, než co bych sehnal u nás.

První den lyžuji sám. Znám místo a čas odjezdu, telefon mám a dokonce mám i lyže. Tak do toho. Pro rozježdění jdu samozřejmě hlavně po modrých. Ale také mě zajímá výhled z nejvyššího bodu, na který vede vlek: Greitspitze. Když poprvé jedu na kotvě tam, vidím v protisměru docela přijatelnou sjezdovku. Průšvih je, že nemohu najít místo, kudy se na ní vleze. Na rozcestníku mám na výběr mezi černými do Rakouska a červenou do Švýcarska. Snad zde nekontrolují pasy.

U lanovek ve Švýcarsku mi to nedá a znovu prohlédnu mapu: Mám zde jakýsi černý nájezd 13 na červenou 14. To by ještě šlo. Znovu na Greitspitze. Asi by to skutečně šlo, kdybych tu červenou našel. Takto jsem ve změti různě odbočujících a překřížených tras neomylně zamířil na 70% svah smutečně černé 14a, kde jsem si vyzkoušel, jaké to je, když na něčem takovém upadne lyže. Po dalším lyžování (tentokrát po modrých) už jen sešup k místu setkání.



Vyjíždíme ve čtvrtek po práci a krátce po půlnoci jsme na místě.První den mi to nedá jinak, než se nechat vytáhnout na Greitspitze (to nejvyšší, co tu je), ale nahoře mám na vybranou mezi černými sjezdovkami a červenou do Švýcarska. No nic, Ve Švýcarsku nebývám každý víkend ...Taková malá Praha. V tom se mi tak úplně nechce hledat zbytek skupiny nebo lovit někoho telefonem pro nic za nic, když může zrovna brázdit nějaký krpál.V takto rozsáhlém areálu jsem ani já neměl stoprocentní přehled. Například při druhém hledání vhodné sjezdovky z Greitspitze mi mapka ukázala černou 13, která se ale hned mění na červenou 14. Pochopitelně jsem nenašel červenou a skončil na 70% svahu smutečně černé 14a.
Sjezdovka do městečka Ischgl je během dne téměř opuštěná. Naplní se až večer, ale fest.Idalp a nejbližší okolí jsou jedním velkým stanovištěm vleků.Nějak takto vypadá návratová sjezdovka navečer.Všichni celí a v dobrém rozmaru. Navíc nás čeká bašta.

sobota

Dnešní ráno je trochu lepší. Přece jen jsme šli spát v trochu rozumnější dobu, než hodinu po půlnoci. Pátkovi nabízejí společnou lyžovačku a já ji rád přijímám. Lepší, než sám. Na zbývající 2 dny se tak vytvoří stabilní 5-ti členná skupina. Tou další dvojicí jsou Šiškovi.

Samotného by mě černá sjezdovka moc nebrala, ale Martin volí dobře. Dáváme si jen takové na úvod. Celkem ještě civilizované. Nic, na čem by upadla lyže jako včera.

Dnešní hlavní akcí je závod ve slalomu. Čas je měřen automatikou. Bohužel bude soutěž dost torpédovaná náhodnými lyžaři projíždějícími cílovým snímačem. Nejde tak ani o zajetí dobrého času, jako spíš o to, aby se vůbec nějaký čas zajet podařilo. Takto jsem skončil i já sám, ale na přední pozice se stejně nehrnu. Podívejme se raději na výsledky těch, kterým byl čas změřen dobře: 

jméno            1.pokus 2.pokus nejlepší
------------------------------------------
Sklenář Jan      27.749          27.749
Sodomka Martin   28.272          28.272
Kraus Vladimír   29.217          29.217
------------------------------------------
Osadská Jana     30.800  30.553  30.553
Schütz Petr      31.078          31.078
Muller Vít       33.060  32.090  32.090
Dohnal Marek     32.250          32.250
Kadlec Karel     32.845          32.845
Kutnohorská Jana 33.249          33.249
Pátek Martin     33.998          33.998
Voláková Hana    34.500          34.500
Muller Vojtěch   36.100          36.100
Šišková Petra    38.501          38.501
Topolánek David  39.770          39.770
Pátková Lenka    41.122          41.122
Muller Kryštof   43.100  43.412  43.100

Respektive – v těch hodnoceních je jedna mezera: Martinovi Šiškovi se povedl čas 26.196 (druhý pokus 27.400), takže vlastně vyhrál. Martin, jako organizátor soutěže pak o tomto výsledku raději zahladil stopy.

Večer má být po večeři výlet do baru. Prý je asi 50 metrů od hotelu. Když ho nenacházíme po 500 metrech, shodujeme se, že tohle je nějak špatně. Po otočce se setkáváme s další částí skupiny a zkoušíme hledat bar na druhé straně řeky. Nacházíme jen restauraci s napodobeninou baru. V ní hosty, kteří se pravděpodobně za posledních 100 let nezměnili. Denisa se jde zeptat na nějaký bar. Pod praskajícím nánosem usazenin se objevují oči hostů. Paní vrchní přeochotně vysvětluje cestu do konkurenčního baru ve snaze zachránit dosavadní kontinuitu.

Vracíme se zpět za místo, ze kterého jsme předtím otočily, Dalších několik set metrů a skutečně je zde bar. Respektive, byl by to bar, kdyby to nemělo také diskotéku a nebylo to zřejmě jediným podobný podnikem ve městě. Prostě doupě. V pomyslných doporučeních pro IT doplňuji: Nechodit všichni do stejného baru. Mladí si tam s nějakými omamnými látkami dokázali poradit. Jinak by byla fuška se opít alkoholem. Sklenice ledu s tonikem (a trošičkou Ginu) bezmála za kilo. Ten den zde mají jakousi akci (možná na způsob masopustu) spočívající v tom, že kdo přijde v kostýmu, dostane nápoj zdarma. Cestou zpět pak míjíme mládež v kostýmech.



Rána bývají trochu chladnější, ale jinak bude přes víkend naprostá pohlednice.soutěž ve slalomusoutěž ve slalomu; Mám odjeto (byť se zmršeným časem) a mohu hodit veget.soutěž ve slalomu
soutěž ve slalomusoutěž ve slalomusoutěž ve slalomusoutěž ve slalomu
soutěž ve slalomusoutěž ve slalomusoutěž ve slalomusoutěž ve slalomu
soutěž ve slalomusoutěž ve slalomusoutěž ve slalomuNa rozdíl od včerejška je s kým posedět, tak si dávám dlabanec. Bašta dobrá, byť ceny přece jen na tuzemské zvyklosti docela nadstandardní. Meníčko za 15 Euro atd. Lze si dát zdejší klasiku - jakási knedle myslím že pod 5, ale na ni bude chuť zítra.
Tak hurá zpět na svah.K večeru se vracíme společně.Tentokrát využijeme lanovku. Sjezd je sice možný, ale ne nutný.

neděle

Dnes budeme méně divočit a více cestovat. Hlavním záměrem pro dnešek je sjezd kamsi do hlubin Švýcarska, přejezd skibusem k dvoupatrové lanovce. Výjezd na Alp Trida Sattel, přejezd k horním lanovkám a pomažeme zpět do Rakouska. V této podobě se to i podařilo a byla nádhera jet po téměř prázdné sjezdovce. Po dojezdu následuje trocha chůze k zastávce, ale dá se. Není to daleko. Ona dvoupatrová lanovka má řídící pult přímo zevnitř. Neznamená to, že je potřeba se k němu postavit a začít zkoušet, co dělá velké červené tlačítko s nápisem "Never touch!". Řidič je v kabině.

Zpět v Rakousku se stavujeme na oběd. Ukazuje se, že mám protentokrát docela úsporné chutě: Zajímá mě zdejší knedle. Zde se rozdělujeme, protože jsou různé představy o době návratu. Hotel byl hromadně zacvakán už minulý večer, takže lze zmizet dle vkusu.



Hlavním záměrem pro dnešek je sjezd kamsi do hlubin Švýcarska, přejezd skibusem k dvoupatrové lanovce. Výjezd na Alp Trida Sattel, přejezd k horním lanovkám a pomažeme zpět do Rakouska.Martin Šiška už tohlezná. Sám bych se do výletu s kombinací dopravních prostředků asi nepouštěl (pokud mám být v dohledné době zpět v Rakousku). Bude to suprový sjezd.Tady ji máme. Dvoupatrová kabina pro 100 lidí místy visící stovky metrů nad okolním terénem. To by se pořádaly cvičné lety stíhaček s dobře nabroušenými křídly.