vyjížďka na Vranov

Datum: 27.03.2011
Autor: Mapař

V České Kanadě zastavuji na chvilku u statku Rožnov, abych vyfotil bizony. Respektive: Později si pro sichr zkontroluji rozdíly mezi Zubrem a Bizonem, abych neplácal nesmysly. Byl to docela ubíjející výlet. Celou cestu do Slavonic mít do protivky takto čerstvý vítr není žádná sranda. Ve Slavonicích a později v Dačicích si to vynahrazuji dobrou baštou a pitím. Hlad a žízeň se obnovují, což vypadá jako dobré znamení.

V neděli přijíždím ke staré dobré Dyji. Setkávám se zde s tradiční sestavou, která bývala na Aralce. Lidé se tedy nezměnili, ale kola… Drahoš je zde s novým celopérem. Vypadá dost luxusně. Dala by se čekat informace o nějaké nehorázné částce za dobrého fulla ale nakonec nestačím zírat, kam se ty ceny propadly. Asi nezbývá než poděkovat za velkou louži spekulantům s nemovitostmi. Je to hlavně jejich zásluha, že poslali globální ekonomiku do prdele a umožnili normálním lidem trochu žít. Je v tom i kus zadostiučinění, protože v těch dobách jsem byl (bohužel) aktivní na burze.

Bohužel je sem importován i zvyk nedodržet obvyklých 15 minut, tak jen doufám, že jsme nikomu neujeli. Naproti tomu výběr cíle potěší: Vranov.

To zní dobře. Zní to ještě o chlup lépe, když je protentokrát rozhodnuto vynechat okliku přes Šobes. Když si dáte vedle sebe včerejší kilometráž (mezi 160 a 170km) a vítr, dnešní přechod na letní čas, tak na nějaké ostřejší kopce nejsem úplně naladěný.

Tak jo. Parkem to nebude. Kde jinde se trochu unavit? Ve směru od Citonic k Milíčovicím leží lesík, který v těchto "parných" dnech báječně "osvěží". Sice trochu hůř sjízdné, ale nemusíte mít strach, že byste tam padli do tvrdého. Kdepak. Vše je tam takové krásně měkoučké, mazlavé až skoro k výjezdu z lesa. Naštěstí ne lepivé, takže se to nějak dá. Mílíčovice opouštíme trasou někdejší legendární vyjížďky "Agro survival Milíčovice", ale na polích je bohužel sucho. Tak dneska nic.

Od Lesné chvíli vím, jak dál. Claryho kříž patří k mým oblíbeným místům. V horkém letním dni si z opuštěného skaliska prohlédnete moravský Jadran chvíli předtím, než sjedete až k němu a chrochtajíc se ponoříte do jeho vod. Ale dnes se dolů nejede. Nevím, co lidé mají proti koupačce, když už dole led skoro nenajdete. Místo toho následuje cesta, kterou nepamatuji.

Nejprve přesun k Onšovu. Pak už pro tu dnešní ospalost směr ani nevnímám. Když se teď dívám na mapu, vypadá to celkem srozumitelně. Od Onšova směřujeme dolů někde v blízkosti staré cesty, nebo možná někde i po ní. Starou cestou je myšlena spojnice na Vranov před vznikem serpentin. Míjíme kapličky a kříže. Chtělo by to víc zastávek. Možná se sem někdy vydám sólo.

Z parníku vedle zámecké restaurace stoupá kouř. Skutečně mají otevřeno. Byla by škoda toho nevyužít. Diskuse v restauraci připomíná rozhovory z dob největší slávy nedělních vyjížděk. Samé vidlice, tlumení, osy, brzdy, co se jak dá sehnat, co je dobré, co má jaké mouchy, která firma na svých výrobcích nejvíc šetří. Skoro to navozuje vizi, jak pár lidí ze Znojma si kamenným pohledem prohlédne některý z nových modelů, ozve se hluboké hrdelní „a dost“, jeden vezme pilník, druhý kladivo, třetí letlampu a ... půjdou do garáže začít vyrábět něco, čím vyšplouchnou dosavadní výrobce z trhu.

Zpáteční cesta už byla bez podmáčených lesů. Jedinou nepříjemností na ní byly Zadní Hamry. Vzhledem k ospalosti mě poměrně záhy přešla chuť řešit každý metr stoupání a prostě jsem je vytlačil. Jaroslav měl chuti k boji o něco víc a dokonce se mu v tom nejprudším stoupání podařilo na kolo opět nasednout a rozjet se. Nevím, jak to udělal. Než tenhle manévr, tak je skoro lehčí se nezastavit a vyjet to celé.

Pak už jen celkem pohodová cesta domů. No nevím. Počasí – žádný zázrak, přechod na letní čas a stejně jsme 4. Zastávka na baštu a pokec také. Klasická nedělní vyjížďka se vším všudy.