Česká Kanada a viklan

Datum: 16.04.2011
Autor: Mapař

Je to věčné dilema. Buď se v sobotu konečně pořádně vyspat, nebo zajet trochu delší trasu. Tentokrát vyhrává ta vyjížďka. Trošku mě hryže svědomí, jak jsem minulou sobotu prolenošil 43 – 45 km procházkou. Dnes si projedu Českou Kanadu o něco víc, než obvykle: To znamená plnou délku z Telče do Slavonic, což bych odhadoval mírně pod 190. Aby to bylo dvoukilo, musel bych schramstnout i Javořici. Ale jen tak se táhnout na kopec, ze kterého stejně není nic vidět, je v tento den trochu zbytečné.

V mírném větru, který navíc fouká trošku do zad, se cestuje příjemně. Lze očekávat jeho obvyklý vývoj: Navečer exne a pojedu za bezvětří. Daří se to skloubit s trochou spánku, přičemž odjezd kolem 10:30 není ideální, ale skousnutelný ano.

Krátce po 13:30 v Telči. Bývaly doby, kdy jsem to zajel rychleji. Daří se to jakž takž nahnat rychlostí občerstvení. Jinak: Možná byste na náměstí v Telči čekali víc hospod. Z nějakého důvodu, kterému nemohu přijít na kloub je tam spíše víc butiků a podobných nesmyslných krámků. Hned na okraji náměstí jsem sice jednu otevřenou hospodu zahlédl, ale když krom toho zahlédnu u vchodu prázdnou vitrínku na jídelní lístek, tak raději řadím zpátečku. Ceník by mohl být takový, že existuje důvod ten jídelní lístek nestrkat ven a ani já nemám dost dobrodružnou povahu na to, abych to ověřoval. Po přejití celého náměstí nalézám bistro, takže tohle se daří vyřídit. Mažu přes Dobrou Vodu na Hradisko.

Tip: Jedete-li po silnici od Dobrá Vody do Olší, máte na levé straně hned u příkopu pramen, ze kterého lze beze všeho doplnit vodu. Z trubky vytéká naprosto čistá a pitná. Na tom kopci není nic, co by ji znečišťovalo.

Ze silnice odbočím na silničku ozdobenou zákazem vstupu (možná tam někdo našel zlatou žílu) a ze silničky odbočím spíše po paměti a odhadem, než dle nějakého ukazatele. U vrcholu kopce si zpočátku nejsem jist, zda je to opravdu Hradisko, ale v momentě, kdy zmerčím známé skalisko, tak je jasno. Jsem na trase.

Odtud už valím skoro pořád po modré. I dnes jedu kolem Strany, ale pořád se nemohu odhodlat do ní vstoupit (jde o rybník). Napadá mě, že bych to mohl vzít kolem Uranu (je na planetární naučné stezce), ale dnes nemám v paměti přesné souřadnice. Místo toho po průjezdu přes Suchdol nalézám ještě neokoukanou atrakci: Název „Viklan“ na první pohled neohromuje. Zřejmě nějaký kus skály s malou základnou. Když ho díky troše bloudění najdu, zjišťuji, že ta základna je kurva malá a rozbalit si svačinku přímo pod ním nijak neláká.

Když se u kopce Šibeník vrátím na modrou, jde už o obvyklou cestu bez nějakých odboček. Projedu kolem Rožnova, Pstruhovce, přes Stálkov a příjemně znavený zaparkuji ve Slavonicích, abych si před zbývajícími 65 km dal dnešní druhý oběd.

• Obvyklá restaurace: Posadím se na místo, vyhlídnu si něco v menu. Ve vedlejší místnosti se popíjí, vykecává, číšnice chodí sem a tam a já jako bych nebyl. Zvedám se a měním lokál. Přišli o tržby z mého žaludku. Uvidíme, zda se s touto mezerou dožijí dalšího jara. Tady na vysočině bývají zimy zlé…
• Zde je situace nápadně podobná. Po krátké chvíli se zvedám, abych zkusil 3. krčmu. Nehodlám tu vysedávat 3-4 hodiny.
• Do třetice všeho dobrého. Číšnice je tu v momentě, tak si objednávám baštu.

Střízlivý odhad říká, že doma budu krátce před desátou. Málo platné. Jezdíval jsem to rychleji. Na pár místech před Vranovem dokonce sesednu a kolo vedu. Je skvělé na chvíli změnit způsob pohybu. Na zítřek je plánovaná oficiální klubová vyjížďka tak se mohu těšit na nějakou oddechovku.