 |  | ||
Datum: 23.04.2011
Autor: Mapař
V prosluněné úterní poledne se vrtím v zubařském křesle a užívám si vrtačky zajíždějící až bezprostředně k nervu sedmičky vlevo nahoře. Mám za sebou krásný víkend.
Sobota byla relativně normální. Tedy alespoň kromě narozenin. Protože jsem chtěl konečně dospat, vyrážím až po poledni s plánem na pouhou stovečku (silničáři by řekli, že měknu). Zde to samozřejmě není jen o silnici. Snažím se v oblasti Želetavky být co nejvíc u vody, protože tam doufám najít nějakou vrbu. Snaha o vrbu u Želetavky se ukazuje velmi naivní a proutí proto beru z obvyklého místa v Citonicích.
Tentokrát nejsem sám. Hned vedle vrby sedí rybář. Jiná vrba zde není, takže hurá na to. Jakmile je strom, tak materiál na žílu se dá poskládat vždy. Když jsou k mání jen tenké proutky, lze jednoduše plést ze 13 místo z 8. Princip je úplně stejný, akorát dovnitř přijde jeden vodící prut – ten třináctý. Jinak by to bylo duté.
| | ||
Neděle je trošku horší. Den před velikonocemi není na vyjížďce žádný nával. Jen jeden člověk. Včetně mě. No dobře. Tohle se dá vyřešit. Protože jsem včera dal jen kilo, dnes taky dám kilo, mám obvyklá dvě kila za víkend a zítra mohu v klidu slavit velikonoce. Směr je také víceméně jasný: Včerejšek na západ a dnešek tedy na východ. Dá se někudy přes Ječmeniště, Lamplberk, Jaroslavice a podobná místa.
Na Ječmeništi dostávám chuť na něco malého. Dokonce je zde otevřeno.
„Máte něco k jídlu?“
„Ještě ne.“
Budiž. Je krátce po desáté a nedoufám v zázraky. Co malého by zde tak mohli mít?
„A něco mraženého?“
„Bohužel. Ale mohu nabídnout pití.“
Je dost časté, že se nějakému zařízení říká hospoda a uvnitř se dá nalézt akorát pití. Protože mám vlastní láhev, raději se rozloučím, abych uspokojil své zvrhlé chutě v Jaroslavicích. Odtud povalím dál na východ, abych to kdesi mezi Jevišovkou a Pálavou otočil. Podobné nahlédnutí jako na Ječmeniště udělám i na Jáňův dvůr, ale tam pro změnu bylo živo až moc.
 |  |  |  |
Ještě velikonoce a pak zase do Práglu. Kdepak příroda. Na tu je jižní Morava mnohem lepší. V Praze tolik možností není. Když tam například chcete vidět sokola, tak to aby jste v kanceláři došli až k oknu:
 | |||