pálení čarodějnic

Datum: 30.04.2011
Autor: Mapař

Letošní čarodějnice vycházejí perfektně. Z práce bych si do Havraníků těžko zajel, ale ze Znojma – no problem. Abych se zbytečně neulíval, vezmu to nějakou „zkratkou“. Například kolem Bílého kříže jezdívám do České Kanady každou chvíli, ale přímo u něj jsem nikdy nebyl. Nachází se asi 3 km od Vratěnína v místech, kde Dyje vtéká do České Republiky. A dál? Brtnická vrchovina? Uvidím.

O samotném Bílém kříži už vím poměrně najisto. Dříve jsem ho nevídal, ale při posledních vyjížďkách do České Kanady byl viditelný z údolí. Vypadá to na nově zrekonstruovanou vyhlídku. Tomu by odpovídala aktualizace mapy. Na starší verzi bylo jen něco o rezervaci, ale na té novější, do které jsem po nalezení kříže konečně nahlédl, už je vyznačena i cesta k němu. V terénu jde o značku na Grasselovu vyhlídku, nepodobnou normálnímu turistickému značení.

S výjimkou posledních pár metrů lesem tam vede parádní cesta na způsob signálky. Bližší pohled ukazuje, že kříž byl nejspíš nedávno natřený – a proto je to najednou vidět zdola.

Po chvíli vrnění na vyhlídce si rozmýšlím další cestu. Brtnická vrchovina je vystrčená dost na severu. Až za Dačicemi. Já jsem na jihu a k Dačicím se dostanu nejlépe přes Písečné. Způsob by byl nejlépe ten, že z Písečného budu sledovat Moravskou Dyji. Asi 15 km, málo asfaltu, turistická značka, nebyl jsem zde už celé věky. Mám to a vrchovinu lze protentokrát vynechat.

Vše jde skvěle, až nedaleko Starého Hobzí začíná takový menší průšvih: Bouřka.

Nic moc. Když jenom leje, tak z toho pochopitelně neskáču radostí, ale dá se to. Jak už vám na krk dýchá možnost zásahu bleskem, je to horší. Mohu si třeba hlídat, jakým roštím jsem obklopen, jakou mám od něj distanci, připomenout si postup, kdy je zásahem vyřazeno „jen“ srdce, ale je jasné, že přímý zásah je dost o náhodě a asi by to byla konečná.

Sporadické hřmění naštěstí utichá a u Starého Hobzí se napojuji na turistickou značku. Tak trochu počítám s baštou v Dačicích, když tu najednou: zahrádka, stolky, židličky a … zbytek restaurace také. Je otevřeno.

Ochladilo se. Dávám si baštu, pokec s majiteli restaurace, a zjišťuji, kde přesně jsem. Mapa ukazuje zkratku přes Chlumec, takže bych si v té mokré sibérii a krátkém dresu nemusel dávat okliku do Dačic. Navíc čas vychází tím způsobem, že v Havraníkách zřejmě budu až po zapálení vatry. Ne před tím. To je v tomto počasí důležité.

Mapa nabízí Horákův mlýn. Ale tohle prý není ten Horákův. Možná Velfův? Ať je to jak chce, toto osamělé stavení se ukázalo být přesně na té pozici, kde je dle mapy Horákův mlýn. Za chvilku jsem ve Vnorovicích. Na chvíli se sice schovám do zastávky, ale pak se raději rozhoduji pro jízdu na vysoký výkon. Jinak se nezahřeji. Jízda po polňačce za mírného hřmění není sice úplně ono, ale za chvíli projedu Chlumcem a napojím se poblíž Vlažinského kopce na silnici do Jemnice. Déšť a hřmění ustává. Jen je hnusně chladno. Bez zastávek tak dojedu do Lesné, odbočím na Břečkov, z Podmolí zamířím rovnou na Šobes, na Šobesu … to při vzpomínce na někdejší zlámaný vaz nepouštím přes 30 km/h, no a v zápětí jsem mezi hromadou stánků v Havraníkách.

Zapálení bude až ve 21h, takže ještě 20 minut. To, že na takové akci budou stánky, v nich trampské cigáro za 30 a klobása za 40, to je celkem pochopitelné. To, že ve všech stáncích budou „čirou náhodou“ ty samé ceny, ještě pochopitelnější. Proto jsem se také najedl dřív a jinde. Ale, že do pálení čarodějnic budou napatlány písničky na přání a hlášky z právě probíhajícího mistrovství světa v hokeji, tak to už je hodně pokročilá míra nevkusu. Vyhřívám se u vatry až do desáté. Dnes je třeba přijít blíž, protože není tak veliká, jako v minulých letech. Možná 5 metrů nebo mírně pod 5. Zbývá vypadnout pokud možno brzo. Zítra je prvomájová vyjížďka.