 |  |  | |
Datum: 05.06.2011
Autor: Mapař
Ospalý a poučen nedávnou přípravou závodu, kdy míra využití ranního času byla docela tristní, jsem na srazu v 8:30 jak na koni. Utkvělo mi v paměti označení tohoto závodu jako jednoho z nejstarších a nejunikátnějších cross-country v České Republice. V besedě skutečně potkávám staré známé tváře. Třeba Leoš, Libor, kde se vzala, tu se vzala Lenka, Bednaříkovi samozřejmě nechybí, atd.
Nejtěžší vybavení a nafukovací oblouky už jsou rozmístěny, tak na mě zbude prakticky jen spolupráce na vytváření trojic drátků ke startovním číslům a v klidu se dočkat startu dětských kategorií. Bez nějakého zdržování je skutečně v 9:30 odstartováno.
| | | |
Co jsem tak sledoval, nezdálo se mi, že by ti nejmenší měli letos nějak moc karambolů. Něco bylo, to ano. Ale zde byla situace relativně v klidu.
Trošku nejistá byla situace před zahájením okruhů městem. Ale ne díky závodníkům. Pro průjezd náměstím dostávám nahlášený jeden směr a skupina na prohlídku trati přijíždí z druhého. Nezbývá, než být flexibilní a kužely na křižovatku naházet na poslední chvíli podle toho, kterým směrem reálně odstartují.
Mladší závodníci za CKK zde získávají neobvykle často bramborové medaile. Za 7-9 let Jirka Šrůtka, za 10-12 Dominik Chalupník, za juniory Martin Vybíral. Z tohoto pravidla se v kategorii 13-14 let vysvobodila Natálie Šrůtková, která je na druhém místě.
 |  |  |  |
 |  |  |  |
 |  |  | |
Po konci dětských závodů nastává ta hlavní část. Vladimír mě sveze přímo na plac u parkoviště a sám jde hlídat druhou stranu mostu. Je to sice jeden z nejstarších a nejunikátnějších cross-country v České Republice, ale oblíbenost ze strany závodníků může být trošku problematická – je to drsňárna. Některé izolované momenty nemusejí být moc oblíbené dokonce ani ze strany pořadatelů. Proč proboha?
Závod je pořádán na uzavřeném okruhu. Ve městské části tratě by to ani jinak nemělo smysl. Zde to ale fakticky znamená, že část města je pro motoristy zhruba na hodinku uzavřena. Nedá se vjet dovnitř ani ven. Kdybych například pustil nějaký auťák z parkoviště pod Tremperkem, je slušná pravděpodobnost, že řidič dostane dovnitř předním sklem nového spolujezdce. Zatáčka na vrcholu Tremperku, či nedej bože serpentiny pod soudem, jsou asi nejprůserovější úseky. Za minimální riziko by mohla být varianta přes most. Hrozí „pouze“ to, že řidič zablokuje v protisměru závodu autem úzký most. No a jinam silnice nevede.
Teď si to zkombinujte s tím, jak se v posledních letech šíří automobilismus, klesá ochota ujít umrněný kilák pěšky a najednou žádný člověk nemá čas. Na dorážku si ještě představte, že jste na dopravně poměrně exponovaném parkovišti sám, ve směru od serpentin dostáváte nové přírůstky a pomoci se nedovoláte (to se bohužel tentokrát doopravdy stalo). Zaparkovaná auta lze vnímat za něco na způsob vajíček vetřelců. Jen čekáte, kdy se nějaké otevře a půjde to po vás.
Co jsem tak při pořádání zažíval, nejvíc zabrat daly ženské. Tentokrát jedna řidička na mě začala něco německy, když jsem odpovídal anglicky, tak rozuměla, ale hledala pořád nějakou výmluvu. Něco o nemocnici a o tom, že se musí dostat do Práglu. Když jsem ji nabídl zavolání nějaké pomoci, šlo to prázdna. Pokoušela se kolem mě udělat myšku do Tremperku. Ptala se také na to, zda se dá s autem zmizet po lesní cestě Gránicemi. Tady jsem asi prošvihl příležitost dopřát jejímu auťáku Gránickou 70. Později mě zkusila autem trochu oťukávat (doslova). Když už začala nadávat, tak to tuším bylo v Italštině. Prostě příšerná. Na tuto fušku by to asi chtělo nějakého společenského a přívětivého týpka – něco jako Stephen Segal ve své životní roli. Ale spokojil bych se i s Ondrou.
Jeden dávný známý říká, že nezáleží na znaménku zážitku, ale jen na jeho intenzitě. Věřím tomu, že tuhle ženskou si ještě chvíli pamatovat budu.
Konečně projíždějí poslední závodníci a mohu opustit dlouho hájenou pozici. Ze znojemských má velmi dobrý výsledek Martin Vojtěch (je druhý se 7-mi sekundovou ztrátou na vítěze), Roman Fuxa (rovněž druhý), nebo Natálie Šrůtková (i ona je druhá). Zde mi během pořádání při těch několika málo pohledech na závodníky něco chybělo. Ani nepamatuji, kdy by tento závod byl třeba bez Jirky Antoše. Tentokrát byl. Naopak pohled na Milana Krutiše na pár sekund probudil vzpomínku na závody Galaxy série. Pro mnohé naše členy byl závod spíše organizační záležitostí, kdy měli na starost buď materiální zabezpečení, výsledky nebo také hlídali nějaké místo tratě jako já.
Podívejme se na výsledky. Tentokrát jsem převod té řady tabulek vzdal. Výsledky jsou jen zde:
http://www.cykloklubkucera.cz/_/2011/vysledky_mtb_znojmo_2011_Final.xls
Konečně odpolední dlabanec. Nevím, jak se mi to ten den podaří, ale když se večer ještě jednou zvážím, rozhoduji se na nejbližší dva dny jídlo vynechat. Ale může to být jen následným zavodněním po včerejších dvou stech kilometrech.
Zatímco pravověrní bikeři-pořadatelé vyrážejí po závodě na silniční vyjížďku, sám už se těším jen na tradiční večerní vláček. Tentokrát se uleju až tak, že místo focení si tu jízdu dobře vychutnám. Opět je zde dostatek vína, tentokrát i stylové doplňkové občerstvení (sýr, chleba a krájená uzenina) a dobrá společnost.
 | |||