Ohře

Datum: 15.07.2011
Autor: Mapař

pátek

Co rok, to bývá jiná řeka na firemní vodácký výlet. Respektive, vzhledem k pestrému obsazení kanceláří zůstává většinou označení "Boat trip" bez překladu. Atmosféra těchto akcí bývá moc pěkná. Má to sice určitou podporu z erární kasy, ale organizace celého výletu je vlastně soukromou aktivitou zaměstnanců. Navíc každý zaměstnanec může vzít ještě někoho. Proto "polofiremní" Pokud byste z toho očekávali, že to skončí hrozným zmatkem, budu vás muset zklamat. Jede to jak na drátkách. Takový ten hlavní organizační rámec opět zaštiťuje Martin Šiška, a protože nás má všechny pěkně pohromadě, lze docela dobře dát dohromady detaily.

Lodě jsou domluveny, auty a palivem se neplýtvá, což má za důsledek také to, že lze jednodušeji převést řidiče mezi tábory, erární špekáčky jsou sice fajn, ale není to jen o nich. Ukáží se věci toho typu, že Vítek velmi dobře hraje na kytaru, že Klára je na lodi nečekaně zdatná a podobně. Takové drobnosti, které by mi jinak unikly.

Pojedeme úsek nad Karlovými Vary. Později se ukazuje, že tato volba je vzhledem ke stavu vody asi vhodnější, než úsek od Karlových Varů dolů. Jedu s Martinem Pátkem (na pracovišti s 5-ti Martiny to bez příjmení nejde). Zavazadlový prostor se naplnil až překvapivě. Martin totiž bere pro celou výpravu polystyrény na sedátka kanoí. Dobrý nápad, který se při těch hodinách pádlování pozná. Vysezený dolík při odevzdávání lodí na konci cesty mluvil za vše.

Cesta by měla být rychlá, ale potíž se objeví v její koncovce při hledání kempu. Silnice, která dle mapy měla existovat, už neexistovala. Byla zaznačena jiná možná cesta, ale "to možná" ještě s otazníkem. Otazník zablikal poprvé po nesprávném odbočení na nezakreslenou cestu vedoucí k lomu a podruhé při přejíždění železnice a kaluží na té správné cestě. Ale nakonec jsme v pořádku na místě a vybalujeme.

Protože tu mám ten lehký jednoplášťový cyklistický stan, který mám v plánu za půldruhého týdne vzít na Mont Blanc, tak jsem s tím hned hotov a mohu se zabývat dřevem na oheň. To by jeden neřekl, jak se v lese blbě hledá nějaké dřevo – pokud je ten les u kempu. Nakonec i čelovka musí přiložit paprsek k dílu, abych něco našel. Ale nakonec tu máme na hromádce tak akorát. U špekáčků, rumu a se dvěma kytaristy v kolektivu příjemně utíká čas. Ukazuje se, že pití sice nebude dost i na druhý večer, ale špekáčků je o něco víc, než přiměřeně. Přiměřeně by jich bylo zřejmě tehdy, kdybych erár pro sichr nevylepšil dodávkou osmi dalších.

sobota

V sobotu ráno sice není slíbený nástup, rozcvička a kontrola stanů, ale zato dodávka lodí je na čas. Protože je nás lichý počet a vzhledem k jistému výpadku při přibírání "někoho dalšího" zůstávám tím lichým já, mažu co nejdřív na vodu si kormidlování oživit. Kolem desáté vyrážíme.

Mohu potvrdit, že Ohře se od dosud poznaných řek opravdu liší menším stavem vody. V těch úsecích od Sabiny ke Karlovým varům to ale není tak dramatické. Situaci totiž pomáhá zachraňovat pár jezů, před kterými jsou kilometry oleje (olej se říká pomalu tekoucí až téměř stojaté vodě, na které bez pádlování nikam nedojedete). Jezy navíc bývají nejetelné. Ale lesní úseky údolím jsou pěkné a kolem Sokolova už proud řeky pomáhá.

Nacpaný včerejšími špekáčky beru dnešní výběr restaurace celkem v klidu. Hůř na tom asi musejí být lidé, kteří mají doopravdy hlad, když těch pár neslaných nemastných občerstvovaček u řeky bylo zavrženo s tím, že pojedeme kolem lepší. Abych to neprotahoval: Nakonec jsme byli rádi alespoň za jednu z těch "neslaných nemastných".

Po ní pokračujeme na dnešní cíl. Je jím tábořiště nedaleko hradu Loket. Tyto končiny jsou skutečně živější, než místa proti proudu. Už na vjezdu do města byl vor s pivní pohotovostí. Žíznivci ho asi bez zastávky neminou. No a kousek kál poslední jez a kemp. Pikantní historkou tohoto výletu bylo, že právě při vjezdu do kempu došlo k jednou jedinému "cvaknutí" během víkendu. Úplně normální tok řeky, břeh, stočíte to z proudu na břeh a najednou se z ničeho nic koupete. Možná ten nízký stav vody a kámen pod hladinou. Žádný brutální jez, prostě nic. Raději ani nezveřejňovat, kdo se za takto nedůstojných podmínek vyklopil ;-)

Horní tok byl navržen i s ohledem na to, že by byla škoda nenavštívit Loket. Naše návštěva ovšem má jistou posloupnost danou potřebou přesunu aut a také faktem, že oběd nebyl úplně dle představ. Návštěva tedy začíná návštěvou kempové restaurace a počkáním na řidiče. Až teprve poté přijde na řadu pěkné městečko plné restaurací a alespoň se přiblížit k již zavřenému hradu. Je dávno po otevírací době. Alespoň tedy využiji vycházku k doplnění zásoby pití na večer. Zřejmě v této myšlence nejsem sám. V městečku se dělíme dle zájmů.

Večer se myslím podobá předchozímu: táborák, kytary, písničky, špekáčky, pití – nic, co by bylo nutné "modernizovat". I dnes nějaký odbyt špekáčků je, ale už ne tak velký. Původní erár byl odhadnut docela dobře a mám co dělat, abych svůj přídavek do něj zlikvidoval. Něco jako za starých pořádků snaha o zlikvidování zbytku poukázek ROH. Po sedmém špekáčku za víkend kapituluji a ten poslední nechávám.

neděle

V neděli vyrážíme o něco dřív. Toto ráno mám místo ranního IT meetingu vodácký meeting. Zde se s ohledem na aktuální stav a potřeby dohodneme dojet jen do Karlových Varů a konec. Přiznávám, že do toho rozhodování zas tak moc nepřispěji. Oficiálně je mi to prakticky jedno. Méně oficiálně je držet krok s plně obsazenými kanoemi docela středověk, ale ta sázka na obsazení místa háčka jde na mě. Aby také ne, když zde mám jiný příklad: Vítek má s sebou všechny 3 děti. Pochopitelně ne v jedné kánoi. Kryštofa bylo třeba dát do nějaké jiné. Tak získala Klára 10-ti letého háčka. I když původně slibovala zařídit háčkovi těžké nevolnictví, nakonec ji vidím makat vzadu při pádlování, zatímco háček vpředu leží a odpočívá. Zřejmě neměla megafon, nebo něco silnějšího, aby mohla zezadu Kryštofa pořádně povzbuzovat. Tento nedostatek ve výbavě lze na další boat trip doladit:

"Raz, dva, raz, dva. Neulejváme se. Raz ... Tomu říkáš pádlování?! Hloub do vody a pořádně za to pádlo zatáhni! RAZ, DVA! RYCHLEJI!!!"

Navzdory té nevýhodě jela pěkně svižně i ve chvílích, kdy na to byla sama stejně jako já.

Dnešní cesta se od včerejška docela liší. Zatímco včerejšek je, řekněme, level 1, dnešním kličkováním mezi kameny se dostáváme na level 2. Po obědě si krátce lze vyzkoušet i level 2,5 při dostrkání odnesené kánoe pro jiné vodáky zpět ke břehu.

V Karlových Varech se dělíme. Část lodí je možné předat zde, ale zbývající dojíždíme do původně zamýšleného místa cesty u kempu Hubertus. Většinu cesty jsme na oné dvojce, kdy voda sice teče, ale je mělká a je třeba pečlivě hledat nejlepší cestu. Proud už je místy trochu nečitelný a párkrát bylo nasměrování kanoe formou pokusu a omylu. Ale daří se.

Na samém závěru si této gamese všichni vyzkoušíme level 3: Před námi je krátký úsek postavený pro trénink kajakářů. Celá ta široká řeka natěsnaná do jednoho úzkého koryta. Najednou na tu trať vjedou kanoisté. Martin Šiška se domnívá, že na první vlně mírně vlevo a pak středem proudu. Tak ano a pokud možno se nevyklopit na nějakém šutru. A opravdu. Dali to všichni.

Nádherná letní akce. Jaká řeka se asi objeví v menu na příští rok?