Luďkovy čtyřicátiny

Datum: 23.07.2011
Autor: Mapař

Ve snaze si před horami užít ještě ždibec zeleně a koupačky, jedu, jedu, na Vranov, když tu najednou ... vzpomínka.

Luďkovy čtyřicátiny.

Ověřuji den a ono to bude skutečně dnes. Zhruba za hodinu a padesát minut v Bezkově. Takže si dnešek opravdu užiji. Otáčím kolo a mažu z Lukova do Znojma. Přece jen jsem zapatlaný po předchozím 5-ti násobném vybíhání bývalých železných schodů (trošku se rozpohybovávám před aklimatizací na Mont Blancu), takže by bodlo něco na převlečení.

Zhruba za tu hodinu padesát přijíždím vymydlený do Lukova. Budu muset doladit odhad - předpokládal jsem zpoždění. O přesnost příjezdu (oslava je od 4 hodin) se ke konci utkám s Tondou, ale cílový koberec s atomovými hodinami tu není.

Je zde jenom prezentace před startem dnešní jízdy. Tahle jízda se od normálního závodu liší tím, že medaile jsou rozdávány už při prezentaci. Super. Takto by závody měly vypadat. Dozvídám se, že na výrobě medailí pracoval Luděk s Jitkou až do hluboké noci.

Lidé se sem scházejí po celé odpoledne, ale nijak narváno zde nebude. Krom Bednaříků zde poznávám především lidi z Cyklo Kučera – třeba už zmíněný Tonda i s Martou, ale objevuje se zde i Mirek. Pak jsou zde lidé mimo CKK, se kterými se potkávám poprvé. No a pak nějaké to překvapení: Oceán se rozestoupil, na zem vyšel kapitán Ivo Hrůza a náhodou měl cestu kolem Bezkova... Jinak je to trošku zkrouhnuté ročním obdobím. Je doba dovolených.

Ona prezentace s medailemi na začátku se konala proto, že tyto narozeniny jsou předem domluvená akce pro uzavřenou společnost. Luigi je pořádá ve velkém stylu. Odhaduji, že to zde není s úplně nejšetrnějším rozpočtem. A asi by bylo mnohem hůř, kdyby se k baru bez oné prezentace najednou seběhla celá vesnice. Zajištěno je zde jídlo, pití i paparazzi s foťákem proklatě nízko (má maličkost). Bylo by možné stopnout, jak rychle se v dědině to jídlo a pití rozkecá. Určitě dřív, než fotodokumentace, kterou by nic zlého netušící vesničané nalezli na webu až dodatečně.

Ale krom čistě praktického hlediska mají ty medaile šmrnc a některé z použitých fotografií mohly být hledány docela dlouho. Sám mám na medaili nalepenou fotku pořízenou bezprostředně po Primaveře. Tedy hrouda bláta, ze které trčí nos.

Není žádný spěch. Jídlo bylo ve zcela libovolnou dobu, příprava opékaného masa byla spočítána k dokončení okolo deváté, víno a pivo libovolně, diskotéka začínala být v pohybu také kolem deváté. Učiněná pohoda. Jenom by to chtělo předtím víc hladovět. Porce opékaného masa mi na pohled přišla trochu předimenzovaná. Je tedy pravda, že v poslední době se cítím přecpaný, ale i tak mi ten pekáč při pomyslném vydělení počtem účastníků včetně batolat připadal nějaký velký.

V hostinci U Drbalů taková překvapení zřejmě občas nastávají. Když jsem dnes kupoval láhev skotské (jak narychlo splašit dárek, že ano?), dostal jsem nabídku zcela zjevně pod nákupní cenou. Až natolik drsně, že jsem raději něco přihodil. Skutečně se pak při společenském pokecu objevují historky o akcích objednaných „jen tak pro sichr“, divokých úsporách – pokud už se něco koná a podobné. Asi to v dnešní době není lehké.

Někdy po desáté usuzuji na čas k návratu. Na přenocování vybavený nejsem, plný, nalitý a ospalý naopak jsem a dneškem je zítřejší nedělní vyjížďka odpískána. Ale jako narozeninová oslava je to krásné. Být trošku víc ready, tak se rád ještě chvíli zdržím i dobrovolně. Takto se zdržím jen polodobrovolně, protože počkám ještě na Tondu. Máme pak společnou cestu zpět do Znojma.