 |  |  |  |
 | |||
Datum: 06.11.2011
Autor: Mapař
Na dnešní nedělní zábavu se scházíme trošku později, než je v poslední době obvyklé, ale přece jen se sejdeme. Nádherný nedělní den pošoupnul účast do hodnot v posledních dobách spíše neobvyklých. Od Dyje nás odjíždí 7. Cíl chvíli hledáme. Nadhazuji možnost Býčí hory nebo naopak to, že pokud by náhodou někdo pomýšlel na Jaroslavice (což já ani moc ne), hodí se na to spíš hezký den jako dnešek, než mlhavá podzimní plískanice. Nakonec se prosadí spíše myšlenka na návštěvu vypuštěné Jevišovické přehrady.
Samotná cesta až téměř k Jevišovce by snesla označení „tradiční“. Jedině dobře, protože méně tradiční spojení k Jevišovicím jsem použil včera. Pak naopak následovalo něco hodně netradičního. Pojem „hodně netradiční“ lze popsat situací, kdy i Tomáš značnou část cesty kolo vede. Od silnice se totiž k údolí Jevišovky lze dostat po modré turistické značce. Až k údolí dobré, pak je kus, který přejdete a za ním můžete jet a postupně se propracujete až k místům, které jsou za mokra po oslizlých kořenech technicky docela zajímavé i pro pěšáka.
Zde jsem už párkrát s kolem byl. Mám to na fotkách. Je to takové zašité místo s pár útesy na svahu údolí. Značka vede tudy určitě kvůli přehradě. Po vypuštění tedy skrz stromy prosvítá její dno. Je to už nějaký ten rok, co byla vypuštěna naposled, ale ještě těch let není dost. Pořád si hned u přehrady pamatuji potůček prodírající se nevábnou hmotou na dně. Dnes k vypuštění ještě hodně chybí.
Samotná Jevišovická přehrada je hodně starou stavbou. Se svým dokončením v roce 1897 je tou nejstarší ve střední Evropě. Určitou zajímavostí může být také to, že navzdory jejím ne úplně malým rozměrům stavba s tehdejšími technologiemi trvala jen 3 roky. No a na dorážku: Dosud stojí.
Zde jen krátká zastávka. Jistě bychom si mohli dát pauzu už v Jevišovicích, ale preferencí jsou spíše Hluboké Mašůvky. Budu se tedy těšit. Žaludeční tachometr mi pocitem hladu signalizuje ne úplně pomalou jízdu. Cestou se párkrát oddělujeme až na cca půl kilometru, ale naštěstí se vždy potom potkáme. To dělení možná trošku nemilé. Nouzově lze použít alespoň ten trik, že doprostřed mezi oddělující se skupinky se někdo (já) vmísí a oddálí tak dobu ztráty vizuálního kontaktu.
Dodatečné pátrání v mapě ukazuje, že jsme opět použili cestu 5264. Někdy musím v klidu tím lesem projet sám, abych se v ní orientoval. Pěkná spojka. Pak už jsme v Mašůvkách, kde okoštujeme Svijan a Patriot. Pak návrat trochu překvapivě přes Plenkovice a v Příměticích se loučíme.
Snad tedy příští neděli. Nic extra na ni neplánuji, tak by to nemuselo skončit článkem „Možná přijde i Mapař“.
| | | |
| |||