výlet k Ledovým slujím

Datum: 27.11.2011
Autor: Mapař

Asi bych měl trochu víc spát a jezdit. Teď za temných zimních dnů mi nějak chybí chuť na pohyb. V sobotu akorát Želetavka s návratem přes Šobes a jinak nic. Také je možné, že vzpomínka na mé druhé narozeniny (28. 11. 2009) ještě nevyprchala.

Dnešek až neobvykle potvrdil nepřímou úměru mezi účastí na vyjížďkách a teplotou. Ještě 5 minut před devátou to vypadalo celkem normálně, pak bylo jedno menší zpoždění, po standardní akademické čtvrthodince vyrážíme a už v Gránicích jsme v plném počtu. Je nás 9. To znamená, že v obměněném složení skupiny jsou pro mě některé tváře nové – leda bych měl až tak špatnou paměť.

Dnes valíme na Ledové sluje, respektive na Vranov (kam také dál, z Ledových slují?). Tentokrát přes Citonice. Nejprve pro osvěžení Radkova tématu z minulé vyjížďky míjíme ohradu s ovečkou a kozičkou. Za Bezkovem nalézáme rozoranou cestu a nezbývá, než použít asfalt. Zpět do lesů se vrátíme za Lukovem. Za Čížovem bohužel probíhá první dělení a zbývající míříme dál přes Plhoňův jump k obelisku.

Zatímco Znojmo se topí v inverzi, už zde je krásné počasí. Taková cesta je co do rychlosti a náročnosti „suboptimální“ a na obelisku se tudíž ukazuje vhodnost dodržování pitného režimu. Co s tím? Hospoda někde u vody má přednost, tak zkoušíme tu u bývalého převozu.

Zavřeno.

Hospoda v Šumné.

Zavřeno.

Pokračujeme tedy do Přímětic. Nějaká občerstvovna by fakt bodla. Tom se dnes nezdá být ve své kůži a sám bych si také už něco malého dal. Ale dobře Přímětice jsou blizoučko.

Otevřeno… Tak tedy krom grog do půllitru, smažáček a nějakou mňamku s pivkem na závěr. Chtělo by to ještě trávník a 30°C ve stínu, ale s tím bude třeba pár měsíců počkat. Bylo to dnes nečekaně dobré.