 |  |  |  |
 | |||
Datum: 18.12.2011
Autor: Mapař
Ráno ve městě není námraza. Vzbuzuje to dojem, že je nad nulou – dokud se člověk nepodívá na teploměr. Dnešní vyjížďka už bude patřit k těm částečně bílým.
Tentokrát jsme v pěti. Tradiční společnost je širší o novou tvář s přezdívkou Piki (z příjmení Pikner). Cíl si upřesníme až cestou. Nejprve sjedeme k Louckému klášteru a otočíme ke Gránicím. Při aktuálním stavu silnice je zajímavý už průjezd u Louky a odbočení k řece. Pohled na lesklý povrch silnice při odbočování pěkně „zahřeje“. Co jsem ale zažil, guma na tom povrchu nijak neustřelovala. Šlo to.
V Gránicích se nedaleko hájenky ani nepokouším vjet na lávku a vezmu to brodem. Podle hlášky, kterou za chvíli slyším z namrzlé lávky, jsem si tímto manévrem ušetřil jednu kouli. Nahoru tentokrát vyjíždíme vlevo roklinou, takže toho zajímavějšího úseku po namrzlých šutrech jsme ušetřeni.
Cíl dnešní cesty už dostává ostřejší obrysy. Každý můžeme do pedálů zabrat s vědomím, že se jede na … pivo. V tomto je na západ jedinou větší jistotou Vranov.
Od Citonic pokračujeme ne zcela tradiční cestou přes les. Tento manévr vyvrcholí „zkratkou“ vedoucí na silnici k Břečkovu. Ta už je bílá opravdu fest. Z Břečkova další ne úplně běžná cesta: Směr k Čížovu a odbočujeme jakoby na Větrník. Ale místo výjezdu nahoru pokračujeme údolím Klaperova potoka k Lesné. Pěkná cesta a prý i trochu srdeční záležitost. U rybníčku Pod lesem dáme jednu maličkou zastávku a potom objedeme i Lesnou. Úplně se jí vyhneme.
Teď buď přes Claryho kříž k přehradě, nebo kolem památníku do Vranova. Vítězí památník. Mezi stromy prosvítá cesta asi 20 m pod námi, která v létě není vidět. Občerstvení je blízko. Najednou, necelých 500 m od památníku … první defekt. Piki. Zastavuje, aby vyměnil duši. Nedaleko památníku zastavujeme i my. Nastává zátěžový test charakterů. Nad našimi charaktery se hrozivě dme temně zlatavá hladina nápoje v méně než kilometr vzdálené hospodě: Měli jsme tě rádi, Piki. Než přijde konec, připoutej kolo ke stromu, ať ho nikdo nevezme a na jaře je z čeho brát komponenty. To je škoda, že zde v lesích Piki nepřežije a už nepojede s námi. Má bratra?
Když už to vypadalo na dobré cestě a Piki dorazil s kolem k nám, je zde další defekt. Opět trn. Hospoda nějakých 500 až 700 metrů. Tentokrát už půjde o lepení. Proudy piva divoce bijí o stěny sklenic. Tady už nejlépe ten kousek dovést kolo k hospodě a zazáplatovat to tam. Stejně se dost zdržíme, protože se krom žízně ozývá hlad.
Švihneme to tedy dolů a poté, co se ve Vranově podaří najít otevřenou hospodu (krom Country hospody bylo vše zavřeno) alespoň k památníku posíláme zprávu, kam na pivo. Zanedlouho jsme skutečně komplet. Piki je zde s kolem. A při troše štěstí už defekty nebudou. Tak tedy to pivčo a bašta :)
Po dlouhé době vyjíždíme směrem na Zadní Hamry, ale i tentokrát odbočíme totálně nezvyklým směrem. Je zde cesta nahoru, která nás zavede k Onšovu. Záměrem je cesta kolem rybníku Vlkov na Olbram a odtud přes Citonice a Cíňák domů. Je to takové, že asfalt moc nejezdíme, ale nějaký brutus také ne. Než se dostaneme na Olbram, přichází … další defekt. Piki a opět trn. Smůla. Prý je s pneumatikami Michelin jinak spokojený. Kevlarové pásky si nedávno koupil, ale ještě je nestihl nasadit. Ne sice, že by kevlar byl všemocný (například jednou mi prořízla duši právě ta páska, jindy prošla skrz kovová špona), ale jak ho jednou začnete používat, začne vás opouštět cvik v lepení gum.
Tak ještě jedno lepení (to už i já vystrkuji tykadla a paranoidně prohmatávám plášť – nikde nic) a pak už ten plánovaný zbytek cesty přes Olbram a Citonice.
Těším se na Vánoční vyjížďku. Lepení s sebou. Nebylo by úplně ono, kdyby někdy po půlnoci přijel akorát čert bez Ježíška.
Leoš
| | | |
| |||
Mapař
 |  |  |  |
Loyda
 |  |  |  |
 |  | ||