Krasin na Vranově

Datum: 18.03.2012
Autor: Mapař

U Božic už zase vidím, jak někdo trhá sněženky. Bohužel jsou tihle hájení po celý rok.

Později to beru kolem jižního cípu Pálavy přes Randezvous k Břeclavi a zpět přes Janův hrad. Občerstvení u Janova hradu je otevřené. Oficiálně sice až od 31. března ale už teď je tak krásně (a takový nával), že majitel operativně všeho nechal a přivezl tam alespoň tyčinky, hranolky a pití. Takhle nějak by mělo podnikání vypadat. Kolem Věstonic pomalu klesá výkon, ale dnešní mírný větřík mám v zádech.



sněženky u Božicjeden z Motivů na RandezvousNedaleko Poštorné je pár cyklistických skákaček.Něco takového bych dnes nečekal.
Občerstvení je už napůl otevřeno.

S očekáváním velké bandy na srazu přijíždím v krásném ránu k Dyji. Scházíme se tři. Mrknu na datum, zda náhodou není letní čas. Ještě pár telefonátů, ale opravdu jen tři. Z navrhovaných směrů vychází nejlépe Vranov. Gránice, Hradiště, pár vyhlídek. Prostě klasika. Klasické ale nebyly Jirkovy vážné problémy s kolem. V době, kdy nešlapal, mohlo dojít k zachycení řetězu a zaseknutí kola. Pokud jedete zdejším terénem pořád nahoru a dolů, tak to je fakt nepřijatelné riziko. Jirka to u Lukova otáčí, aby někudy dojel domů.

Od Lukova to bereme na Vranov k mostu tou téměř nejpřímější možnou cestou. „Nejpřímější“ proto, že těch pár set metrů zajížďky ke Claryho kříži přece jen dáme.



Slušný prostor si vyjížďku společně vyladit dle vkusu.I zde je jasně patrné, že trocha vody chybí.

Dnešní den na přehradě má své překvapení. Když odpoledne mizíme Švýcarskou zátokou, je k vidění překonávání zbytků ledu na pramici. Za styl by se nemusel stydět ani kapitán ledoborce Krasin: Zacouvat trochu dozadu, aby to pak mělo švunk, najetí přídí na kru a lámání kry vahou plavidla – či spíše vahou námořníka na palubě. Když už byla pramice na kře a "závaží" divoce hopsalo na přídi, bylo úplně vidět dlouhou nízkou a velmi rychle postupující vlnu šířící se od přídě. Někomu možná něco řekne následující popis: Výbuch jaderné bomby v moři. Zlomek sekundy je vidět na vodní hladině rychle se šířící rázovou vlnu ještě předtím, než následuje gejzír.



Konečně Krasin. Zde je fáze rozjíždění proti kře.Zde je jasně patrné, jak zkosená příď ledoborce najela na kru, aby pak drtila led vahou lodi..Kromě drcení ker klasickou cestou umí tento ledoborec i pokročilejší techniky.

Ve Švýcaráku kapituluji a odpojuji se. Je to za tento víkend nejméně dvoustý kilometr a zadek není zvyklý na tak dlouhé sezení ani z kanceláře. Z lesné to už prásknu napřímo, abych někde před Citonicemi potkal silničáře. Ani si nejsem jist, zda byl ve skupině třeba Mikulášek. Tuším, že zde byl Laďa Pavelka. Chvíli nějak vymýšlím, jak se při protivětru udržet "v háku", na nějakou dobu odpadám a chytám je ve chvíli, kdy stahují výkon a vyjíždějí se. Při předjíždění do kopce na Pražskou sice zamávám, ale asi ne dost provokativně.