Datum: 14.04.2012
Autor: Mapař
Krátce po desáté jsem konečně doma. Nebudu to nijak honit. Normální oběd a pak nějaký výlet.
Podívám se na oblohu a docházím k závěru, že rosničkáři jako obvykle dělali bubáky. Možná je jejich úkolem udržet lidi u televize. Ani nechci domýšlet, co je úkolem televize. Mám jasno: Pálava. Detaily dořeším na místě.
Na cyklostezce poblíž Mikulova potkávám několik silničářů, ale vzápětí je zase ztrácím. Ztrácím je proto, že jsem se rozhodl pro přejezd/přechod Pálavy od jihu na sever.
Stolová hora dnes byla bez oveček. Od Sirotčího hradu bylo možné vidět zdejší příkopy z trochu nezvyklého úhlu. Nejsem si jist, ale zdejší jistící řetězy pro navštívení vyšších partií hradu si nějak nepamatuji. Že by nové? Děvín dnes oželím a raději zvolím méně tradiční cestu k Martince. Na Děvínu stejně nic zajímavého není a k Martince se váže trocha vzpomínek.
A dolů. S určitým pocitem překvapení nalézám v Horních Věstonicích dobrou (a otevřenou) restauraci. Na zpáteční cestě začne konečně pomáhat vítr stáčející se na severovýchodní a přes Hrušovany valím na západ k rodné hroudě.
Sněženky už odkvetly. Jejich bělobu nahradily Sasanky. Jarní neděle začíná zataženě. U Dyje se scházíme v hojném počtu a oba se vydáváme na klasický okruh přes Šobes. Nenáročná vyjížďka, stádo oveček, pár vyhlídek a zelené pivo v Liďáku.