dobytí Býčí hory

Datum: 18.11.2012
Autor: Mapař

Opět ve Znojmě. Oba.

Sychravé podzimní dny jsou sice ukolébavka, ale i tak lze něco podnikat. Lepší než sebou na dva dny plácnout do peřin, či k ledničce. Sobota je o něco teplejší, jasnější a už dlouho nebylo kolo. Takže jasné. Jen zbývá najít vhodný směr. Navrhuji lesy k Jevišovicím, protože stromy jsou v tom nemastném neslaném dnu příjemnější dekorací, než oraniště.

Takto projedeme kolem vypuštěného Plenkovického rybníku, Kocandy, hájenky, Jankovce a za táborem (z neznámého důvodu prázdný – pro potěr žádný kurz přežití v české krajině) přejíždíme silnici. Na „žlutou kolem potůčku“ sice upozorním, ale pro dnešek se už vracíme napřímo přes Mašůvky.

V neděli se teprve rozhodujeme, co dál. Nakonec z toho vychází procházka. Protože jsou doma prezentovány hůlky (docela příjemné při tahání těžkého batohu někam nahoru) je výsledek jasný: Jsme v BC (Znojmo), aklimatizační výlet do parku Jevišovka jsme měli včera. Lze se tedy přesunout do C1 (Vranov) a pokusit se o nejvyšší vrchol Znojemska – Býčí horu. Vybavení máme.

Pro výstup vybírám mírnější severozápadní stěnu. Tou se dostáváme kolem zámku, Felicitiny studánky a státní hranice do prostoru s neurčitým táhlým hřebenem. Odmyslíte si stromy a máte vrcholek podobný Pik Lenina. Stoupání je náročné. Přece jen oba preferujeme původní čistý styl bez kyslíkových lahví. Teprve krátce po druhé hodině se daří vrchol dobýt. Konečně.

Teď bude potřeba se rychle spustit prudkou jižní stěnou (jeden její úsek občas na kole nevyjedu) do údolí Dyje a nedopustit, aby nás na svazích hory zastihla noc.

Můžete zkusit také, ale určitě doporučuji si zajistit kvalifikovaného horského vůdce, ohlídat si předpověď počasí (tady v horách je to každou chvíli jiné) a rozhodně se nezapomeňte … navázat ;-)