víkend 200 kilometrů

Datum: 13.09.2025
Autor: Mapař

Středa

Ještě než se vydám na cestu, láskyplně mě olízne krásná holka. Samozřejmě až po obvyklých mrkvích. V životě jsou nějaké priority.

Samotná cesta do Znojma se ukazuje být zbrusu novou zážitkovou trasou Českých drah.

Na IDOS je to normální nudné spojení s výlukou zajištěnou náhradní autobusovou dopravou. Jako kdykoliv jindy. Prvním podezřelým místem byl Havlíčkův Brod: Vlak vždy složený ze dvou vagónů, které se rozpojují v Jihlavě, byl najednou z jednoho. Cestou se ptám průvodčí, jestli tento jeden vagón je do Znojma, nebo do Dačic a v Jihlavě se přestupuje.

„Není tam návaznost“.

„e?“

Snaha byla. Pokoušela se přes nějakou železničářskou apku pozdržet odjezd toho nenavazujícího autobusu.

V Jihlavě rychle přebíhám před nádraží. Skutečně je tam nějaký náhradní bus, ale jinam. Ten můj už odjel. Šeří se a množství spojů klesá. Paní, která na nádraží zajišťuje informovanost ohledně výluky, potvrzuje, že to regionální plánovači posrali a že posledně tam takto měla 15 lidí. Prý je nejhorší, když jsou mezi nimi malé děti. Zpočátku informuje o spoji s přestupem v Okříškách.

Jen tak cvičně kouknu na IDOS. Lidé od železnice až nezdravě rádi spoléhají na Okříšky jako na železniční uzel. V tuto denní dobu by jet do Okříšek bylo jako jet do … Tiszacsécse. Ta paní na to přijde také a s pokladní najdou náhradní železniční spojení. Figuruje v něm Brno a Břeclav, ale do Znojma bych se (snad) dostal ještě ten den s několikaminutovou rezervou.

Zobám jiný typ z IDOS: Náhradní autobusové spojení znamená, že si koupím lístek na bus Student Agency. Teď se jen dostat ze zastávky Jihlava na ne úplně blízkou zastávku Jihlava – město.

„Tam vlak nejezdí. Nádraží se opravuje“. Mezitím už se mě chytají dvě paní, které by se do toho Znojma také rády dostaly.

Na nádraží dostávám tip na spoj B a MHD situaci zachraňuje. Konečně se dozvím, kde je v Jihlavě poblíž autobusového nádraží vysoká polytechnická škola. Nevím jak jsem bez toho půl století mohl žít.

Sobota

Ještě poslední pohled na Aladina, zatnu zuby a jedu. Kytička mě zastihne se zprávou až poblíž Vranova. Zbytky deště ustávají.

Cestou se definitivně rozhoduji pro přejezd od Zvůle přes Pstruhovec na Slavonice. Časově by to neměl být problém, protože se podařilo vyrazit kolem půl deváté. Přejedu kolem prvních podzimních barev na Suché hoře. Za Jemnicí už provoz nepříjemně houstne a zůstane takový i za Dačicemi. V Dačicích zrovna projíždím kolem MČR Downtown 2025. Z jezdců a jejich výbavy lze na první pohled tušit, že to není hobby akce pro pocestné.

Smutný pohled se ukazuje po výjezdu z Dačic. Srna sražená na dno příkopu. Podle velikosti letošní. Její mámě přišel rok života vniveč. Nedá mi to a přenesu mrtvolku na důstojnější místo vedle stromu. Netrvá dlouho a míjím další mrtvou srnu. Cesta přes Lipolec, Markvarec a Valtínov se docela táhne, ale konečně sjíždím u Mostů ke Zvůli.

Chvíli se zastavuji na dlabanec. V tuto roční dobu je zde klid, jen se sportovními akcemi se dnes roztrhl pytel. Koná se zde 10. ročník Chalupářského trojpohodáře: https://www.hezkachalupa.cz/triatlon/

Pokračuji trasou zakreslenou na mapě z léta páně 2002. Asi tušíte, že už zde cesty vypadají jinak. Všeobecně by lesáci mohli ubrat asfaltu. Jak ho někde položíte, tak po něm zákonitě nějací kokoti začnou jezdit a můžete dávat zákazy jaké chcete. Nejlepším zákazem je bažina vedoucí do hromady metrových balvanů. Co si všímám vykácených a nově osazovaných míst, bude zde asi víc listnáčů a modřínů. Bloudění změněnými cestami nenavozuje úplně hezký pocit, protože nemám k dispozici ani slunce, ani buzolu. Naštěstí se podaří trefit modrou a jsem opět jako v peřince. Takto dojedu až do Rožnova, který dnes přetéká bizony. Některé se podaří vzít snad z deseti či patnácti metrů.

Od Rožnova není proč vytahovat mapu. Cestu ke Pstruhovci a do Slavonic znám najisto. Pstruhovec je v tomto dni (s předpovězenými srážkami) zcela opuštěný, takže mám naprosté soukromí na objímání obou oblíbených stromů. Poblíž narážím na mýtinku jak z pohádkového lesa. Na zemi kolem nic, jen zde světlo a zeleň.

Cestou na Vratěnín Zářící ukazuje svou tvář. Bude to celkem příjemný dojezd. Jen ve Vranově raději vytlačím kolo nahoru Křížovou cestou. Lepší, než zesláblý stoupat na silnici serpentiny a ustlat si někde vedle těch srn. Takto opustím hlavní ještě v Lesné, abych dojel méně frekventovanou cestou do Bezkova, Gránic a ... zde potkal 2 jezdce na koních. To by ještě tak neobvyklé nebylo, ale vedli sebou na procházku i krásné hříbě. Počítám, že koně byli jeho rodiče.

Neděle

Informace o vinobraní trvajícím až do neděle je lehce zavádějící. Jen nepatrné zbytky programu na dolním náměstí. Na neděli ani neexistují vstupenky, protože by se nebylo kde prokazovat. Město je otevřené. Luigi potvrzuje, že sraz je normálně u Dyje. Přijedu se tedy srazit k Dyji a sražený do jednočlenného pelotonu vyrážím k Šobesu. Když nic jiného, podívám se, zda v Holocénském parku nepotkám nějaké exmooraptory a s dnešní trasou bude víkend dělat asi 200 km.