Cestovatelský mini-festival Opolany

Datum: 22.11.2025
Autor: Mapař

https://www.festivalopolany.cz/

S trochu menší než plánovanou rezervou přijíždím ke kulturnímu domu Opolany, kde potkávám Ivetu z letošního zájezdu Viața nu are reluări.

Už od začátku je znát, že festival je sice s veškerým zázemím, ale pořád je to taková příjemná lehkotonážní akce. Oproti původnímu programu zde bude chybět výstup na nejvyšší vrchol Ovčácké pahorkatiny. Lze očekávat, že oplotitel Oškobrhu tam má tiskárnu na peníze, sklepení plné pohřešovaných osob, jaderné silo, nebo něco takového. "Já bych vás tam pustil. Ale nesmělo by vás být než 20 a je to na občanku." Tak alespoň Oškobrh z jiné časové souřadnice: https://www.mapar.cz/?article=20150808_soukroma

Příjemným překvapením je naopak prezentace "Jak nevylézt sedmitisícovku", která mi oživuje vzpomínky na Pik Lenina z roku 2011.

Festival zahrnuje i motorové putování. Hned první road-trip západní Saharou opravdu v ničem nepřipomíná zdejší cestu do 100 km vzdáleného města. Druhý road-trip civilizovaný je, ale přílišnou blízkost medvědů grizzly nevyhledávám. Brzy dojde na mě bližší cesty pěškobusem. Bylo možné se dozvědět třeba něco víc o Bolívii. Má hned dvě hlavní města El Alto (La Paz) a Sucre (La Plata). Snímky z přechodu hor nenechávají na pochybách, že Transylvánie je proti tomu Václavák.

Později už následuje vážnější téma "Sýrie a Irák - život po válce". Trochu překvapivá je informace, že Irák lze nyní považovat za bezpečný a Sýrie ... se zatím snaží vypadat bezpečně, přičemž se ten stav hodí využít dokud je, protože nemusí být moc stabilní.

U poslední přednášky týkající se map zaujme mimo jiné vysoká shoda historických podkladů proti současným (pokud se nebavíme o námořních mapách předkolumbovské éry). Přesnější měření začala za Marie Terezie a dostáváme se do éry digitálních map s užitečnými aktuálními informacemi.

A už se dostáváme k závěrečnému koncertu Vaška Polívky a Cain Da Breth. Je zde také představen čínský hudební nástroj erhu. V druhé půlce koncertu kolem 22 hodiny už pro mě nastává ta správná doba převléci se zpět do propocených miorových hadrů, popadnout bike a vydat se domů.

Mířím sice po cyklostezce na Kostelní Lhotu, ale ani tak nejsou cesty zcela bezpečné. Jen malý kousek dělil od smrtelné dopravní nehody: Naštěstí jsem stihl zastavit a nutrie utéct. Později míjím 2 srny přes cestu téměř v Poděbradech.