sobotní exmoorský Šobes

Datum: 27.12.2025
Autor: Mapař

Když rukou opíšu oblouk po obloze a pak ukážu počet prstů, nezdá se, že by se hoch na to soustředil. Snad se mu nebude stýskat. V každém případě ale cukroví napečeno, stromeček ozdobený, ryby čekají v cele smrti. Vánoce mohou začít.

26. je odjezd přes Kolín a Břeclav. Přesně načasované na Pražský výpadek železniční infrastruktury. Pod Špilas tudíž místo plánovaného spoje přijde vhod první rychlík, co se náhodou připlete do rány. Původní Railjet má v Kolíně hlášenu sekeru 85 minut a později se do něj podaří nasednout v Brně. Bůhví jak to do Břeclavi zkrouhnul asi na 50 minut. Protože lokálka do Znojma asi 7 minut počkala kvůli návaznosti, podařilo se do cíle dostat tím původně plánovaným spojem.

Sobotu využívám na projížďku přes Šobes. Klasikou to nenazvu, protože Sealsfield v tom nehraje roli. Místo toho začínám cestou k lomu s ne úplně vyřešenou otázkou, co tam. Je krásné počasí, osušku používám jako polstrování kolem pouzdra s foťákem ... Je tu nějak víc lidí. Tak nic.

Bez zdržování tedy pokračuji na střelnici, kde na žluté je lidský průchod přes koňský průchod. A ... takové shromáždění jsem zde ještě nikdy neviděl. Vidím hřebce, ale většinou jsou zde sličné exmooraptorky se svými dětmi. Jsou tak 15-20 metrů od průchodu. Půjde přejít k pokračování cesty?

Ledabyle se kouknou, ale pokračují nevzrušeně v jídle. Zvednu kolo nad hlavu a přesunu se od jednoho lomeného průchodu ke druhému. Žádný zájem. Tedy na rozdíl od toho mého. Objektiv 28-400 mám, děvčata s hříbaty tu mám také. Budou z toho hezké rodinné fotky. Nejsou všichni úplně pohromadě. Prostor za průchodem zpočátku využívají dva mladíci. Podle toho, jak do sebe šťouchají, to vypadá na kluky. Později se přesunou k hlavní skupině a vyběhne tam nějaký jiný. Zdá se, že se oddělují hlavně hřebci. Zvlášť jeden tatík působí, že si dává chvilku oraz od ženských.

Hříbata mají různý věk. Koně se svým obdobím nejsou moc ortodoxní. Přesto překvapuje jeden prťousek. Jakýmsi minimem je, že si koně většinou nezačnou románek uprostřed zimy. Klisna je březí 11 měsíců, takže by to bylo pro její hříbě dost na pytel. Tento maličký to schytává z první ruky. Snad bude mít zdravou silnou a starostlivou mámu. Zatím zde válí sudy a pak sebou plácne tak, až to jednoho znejistí. Zem je přece jen studená. Snažím se klisně ukázat na maličkého, ale ta jen v klidu dlabe. Po chvíli do něj strčí čenichem trochu větší hříbě, jako že konec chrápání a jde se lumpačit. Prťousek se beze všeho zvedne a jde.

Také se přesunu. Nějak jsem se v této společnosti zasnil. Navštívím ještě bývalé železné schody a mažu přes Šobes k vinicím. Sněhu není moc, ale v lese to místy stačí k téměř souvislému pokrytí země. Na Monte Bů přijíždím s posledními slunečními paprsky.